Hlásím se o svou ženskou sílu.

být sama sebou

Život přichází ve vlnách, v poučných zážitcích a obdobích vývoje. Dlouho byly ženy vystaveny náladám a názorům mužů. Říkalo se nám, co smíme dělat, jak a kdy. Jako holčičku mě učili chodit dva kroky za mužem, vzhlížet k němu a ptát se: „Co si myslím, co dělám?“ Nemyslím to doslova, ale viděla jsem, že se tak chová moje matka, a takovému chování jsem se tedy naučila. Byla vychována k poslušnosti vůči mužům, takže zneužívání brala jako normu a stejně tak i já. To je dokonalý příklad toho, jak se učíme vzorcům chování.

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že takové chování není normální a že si ho nezasloužím. Když jsem pomalu změnila svůj systém hodnot a své sebeuvědomění, začala jsem si vytvářet sebevědomí a pocit vlastní hodnoty. V tu samou dobu se změnil můj svět a už jsem nepřitahovala dominantní muže se sklony ke zneužívání. Sebevědomí a pocit vlastní hodnoty jsou to nejdůležitější, co žena může mít. Pokud tyto kvality nemáme, musíme si je vytvořit. Když je náš pocit vlastní hodnoty silný, nepřijmeme pozici podřízenosti a zneužívání. Takové chování si necháme líbit jen tehdy, když věříme, že jsme „k ničemu“ a nemáme žádnou cenu.

Ať pocházíme z jakýchkoli poměrů, ať nás jako děti týrali jakýmkoli způsobem, můžeme se naučit milovat a ctít samy sebe nyní. Jako matky a ženy se můžeme naučit mít pocit vlastní ceny a předat ho svým dětem. Naše dcery se nenechají zneužívat, naši synové budou mít respekt k druhým, včetně všech žen ve svém životě. Žádný chlapeček se nerodí tyranem. Žádná holčička se nerodí obětí nebo bytostí, která si není vědoma své ceny. Týrání druhých a nedostatek sebevědomí je naučené chování, děti se učí násilí a přijímání role oběti. Pokud chceme, aby se dospělí lidé v naší společnosti k sobě chovali s respektem, musíme vychovávat děti k jemnosti a k respektu k sobě samým. Jen tak se mohou obě pohlaví vzájemně ctít.

Budovat sílu ženy neznamená umenšovat muže. Urážení mužů je stejně zlé jako obtěžování žen. Urážení sebe samých je také ztráta času. To nechceme. Takové chování nás brzdí a já mám pocit, že toho už jsme měli všichni až dost. Obviňovat samy sebe či muže ze všeho, co je v našem životě špatně, nepomáhá zlepšení situace a pouze nás zanechává bezmocnými. Obviňování je vždy akt bezmocnosti. Nejlepší, co pro muže v našem životě můžeme udělat, je přestat být oběťmi a zorganizovat se. Kdo má sebevědomí, toho všichni respektují. Chceme vyjít z místa lásky, které máme v srdcích, a vidět každého člověka na této planetě jako bytost, která potřebuje lásku. Když se ženy zorganizují, mohou hory přenášet. A svět bude lepším místem k žití.

Ženy potřebují vědět – opravdu vědět – že nejsou občankami druhého řádu. Tento mýtus je živen určitými společenskými třídami – a je to nesmysl. Duše nemá žádnou druhořadost; duše nemá dokonce ani pohlaví. Vím, že když se objevilo feministické hnutí, ženy byly tak rozzlobené na bezpráví, kterého se jim dostávalo, že ze všeho obvinily muže. Tehdy to ovšem bylo v pořádku. Tyto ženy potřebovaly chvíli ventilovat frustrace – bylo to jako terapie. Když jdete na terapii, abyste zpracovali své zneužívání z dětství, potřebujete všechny ty pocity vyjádřit, až pak se vyléčíte. Když je nějaká skupina dlouho v područí, zdivočí, jakmile pocítí svobodu.

Dnešní Rusko mi připadá jako skvělý příklad. Umíte si představit, jaké bylo žít tolik let za takových represí a v takové hrůze a jaká zlost se asi musela v každém z těch lidí nahromadit? Pak se země stala najednou „svobodnou“, ale pro léčení lidí neudělá nikdo nic. Chaos v dnešním Rusku je vzhledem k okolnostem normální a přirozený. Ty lidi nikdo neučil starat se o druhé ani o sebe. Nemají žádné vzory míru. Mám pocit, že celá země potřebuje hlubnnou terapii, aby si zahojila své jizvy.

Když lidé mají čas své pocity vyjádřit, zhoupne se kyvadlo do vyváženějšího bodu. To se děje nyní se ženami. Je čas pustit se vzteku a obviňování, bezmoci a role obětí. Je čas, aby si ženy uvědomily svou sílu a přihlásily se o ni, vzaly rozum do hrsti a začaly budovat svět rovnoprávnosti, o kterém říkají, že ho chtějí.

Když se ženy naučí starat se o sebe pozitivním způsobem, mít sebevědomí a pocit vlastní hodnoty, život všech lidských bytostí včetně mužů se dramaticky zlepší. Nastane respekt a láska mezi pohlavími a muži i ženy se budou vzájemně ctít. Každý se naučí, že je dost pro všechny a že můžeme druhé velebit a pomáhat jim. Všichni můžeme být šťastní a úplní.

„Hlásím se o svou ženskou sílu. Pokud v mém životě nyní není ten pravý, mohu být paní Pravou sama pro sebe.“

* * *

– z knihy Život!, Louise L. Hay,

zdroj:

https://andelskydenik.blogspot.cz

Děkujeme

svět zázraků


V případě, že máte zájem o zasílání novinek z našich stránek, můžete vyplnit následující údaje:

Setrváním na těchto stránkách souhlasíte s použitím cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close