Karetní výklad strážných andělů pro týden od 31.8. do 6.9. 2015

karty

Milí přátelé,

máme tady závěr srpnového měsíce a začátek září. Někteří z nás vyprovodí své děti do školy, jiní je budou pozorovat a třeba sami vzpomínat, jaké to bylo, když poprvé dostali aktovku, sešity, pero a pastelky a vydali se na novou vzrušující cestu vzdělávání se. Naši andělé nám chtějí připomenout, že i celý náš život je pro nás školou a že by nám velmi pomohlo, kdybychom do této školy nechodili s kyselými obličeji říkajícími „co se to po nás zase chce“, ale s nadšením a se srdcem otevřeným novým překvapením a poznáním. Naše životní lekce pro nás nejsou trestem. Slouží k našemu vzdělání a zmoudření. Když se odmítáme učit, výsledky podle toho vypadají – sice nedostaneme pětku jako ve škole, ale dostane se nám jasného uvědomění, že přece jen ty lekce mohly k něčemu být a že mnohé problémy bychom si díky tomu mohli ušetřit. Nejsme-li ochotni naslouchat, musíme být daným věcem naučeni jinak. 
Když jsem byla malá, pamatuji si, jak se mi líbil modrožlutý plamínek na sporáku. Moc jsem si na něj chtěla sáhnout. Maminka mi říkala, abych to nedělala, protože ohýnek pálí. Já si nedala říct a ve chvíli, kdy se nedívala, jsem to stejně udělala. Popálený prstíček mi pak dal lekci na celý život. Obdobně je to pak se vším v našem životě. Potřebujeme se učit, abychom byli moudří. Potřebujeme si přiznat, že něco zkrátka nevíme, a být ochotni nechat si to vysvětlit a poučit se. Když se však nechceme nechat něčemu naučit, pak nám dané informace později významně chybí – a končíme s „popáleným prstíčkem“ :)
Naši andělé si přejí, abychom se nebránili novým zkušenostem a poznáním – a to nejen co se týká oblastí, do nichž jsme se zatím neodvážili vkročit, ale také poznáním o nás samotných a uvědoměním o naší minulosti, o věcech, které mohly být jinak, než jak jsme si celou dobu mysleli, že byly. Po dlouhé době můžeme zjistit, že některé věci v našich životech vlastně nejsou nebo nebyly tak šťastné, jak jsme si mysleli, a nebo naopak, že jsou či byly mnohem lepší, než za jaké jsme je považovali. Všechno to souvisí s naším růstem. Čím více rosteme, učíme se a vyvíjíme, tím více věcí a do větší hloubky jsme si schopni uvědomit, byť zpětně, kdy už to na daných věcech nic nezmění – ale změní to nás a naše další volby, naši budoucnost.Naši andělé nás vedou k tomu, abychom nelitovali svých chyb, abychom nelitovali toho, co jsme nevěděli, abychom nelitovali iluzí, které jsme považovali za pravdu, ale přijali tato uvědomění jako důkaz toho, že rosteme a že se z nás stávají moudřejší, vyspělejší a laskavější osobnosti. Vedou nás k tomu, abychom byli ochotni přijímat tyto okamžiky s vděčností, namísto lítosti nebo výčitek. Protože to je nedílnou součástí našeho růstu – kvůli kterému tu jsme.
Jakmile si věci uvědomíme – protože jsme vyrostli natolik, že jsme toho schopni – můžeme s nimi začít něco dělat. Uvědomíme-li si, že se nám něco nepovedlo, můžeme to využít k sebezdokonalení, aby se to příště povedlo. Uvědomíme-li si, že něco skvěle funguje, můžeme to využít k motivaci a inspiraci do dalšího konání. Všechna uvědomění, kterých se nám dostává a ke kterým dozráváme, nám mají k něčemu posloužit. Máme-li však z poznání strach a bráníme se tomu, nemohou naše lekce naplnit svůj účel a pořád se opakují… a my mezitím děláme další chyby, stagnujeme, nebo máme jiné problémy. Přiznat si něco důležitého, byť ne zrovna šťastného, nás nijak neohrozí. Jediné, co to ohrozí, je naše ego, které má panickou hrůzu z nedokonalosti. Namlouvá nám, že musíme být vždycky dokonalí, bezchybní, umělí, ideální podle druhých a vždy schválení všemi ostatními lidmi, a že musíme mít vždycky pravdu – jednu jedinou, za kterou si musíme stát a všechny přimět k tomu, aby ji uznali. Přesvědčuje nás, že jen tak a tak budeme moci být klidní a že jedině tehdy a tehdy bude všechno dobré. Naše ego nám brání v růstu, protože nenávidí změny a snaží se každé z nich zabránit – zejména změně toho, čemu věříme. Lpíme-li na názoru, že věci jsou jedině tak a ne jinak, ego je uspokojené, protože v neměnné „pravdě“ vidí jistotu a bezpečí. 
Přiznat si jinou pravdu je pak podle ega naprostá katastrofa – a proto v nás vyvolává takový strach ze všeho, co by nás mohlo přivést k přehodnocení svých názorů a své víry. Přitom naše názory a pravdy, kterým věříme, se zcela logicky mění – musí, protože i my se měníme. Jako děti jsme věřili jiným věcem, než jakým věříme teď. Tehdy pro nás bylo pravdou něco jiného než teď. A přitom v obou obdobích to bylo v pořádku, v obou obdobích to pro nás byla pravda, která platila a která byla dobrá pro náš život. Měnit své názory, byť i na naprosto opačné, je naprosto v pořádku, je-li daná nová pravda v souladu s naším srdcem v tomto okamžiku a cítíme-li, že je pro nás ta pravá. Ego má za to, že musíme lpět na jedné jedině pravdě až do smrti. Tím nás uvrhává do pasti uzavřené mysli, která není otevřená jiným náhledům na věci a která se úporně brání každému poznání, které by mohlo „ohrozit“ její dosavadní pravdu a vnést tak světlo do temných koutů mysli, kde nás ego mělo pod kontrolou. Naši andělé chtějí, abychom se naučili překonat své ego a nebáli se nových pravd, které na nás mohou vykouknout zničehonic odkudkoli. Abychom se nebáli mít svou mysl flexibilní – abychom si přiznali, že naše mysl je opravdu omezená a že to, co vidí, i to, jakým způsobem to vidí, může být rovněž omezené. Je v pořádku nevědět všechno a je v pořádku se mýlit. Každý den se vydáváme do školy života jako páťáčci, kteří už se zvládli naučit spoustu věcí za předchozí čtyři roky, ale které čeká ještě spousta dalších věcí v průběhu let následujících. Jsme studenti, kteří mají již mnoho za sebou, kteří toho již teď mnoho vědí a umí a všechno to dobře využívají, kteří zdárně zakončují jeden ročník za druhým – ale kteří mají ještě stále hodně věcí před sebou. Neberme to však jako něco špatného. Zachovejme si svou touhu po vědění, po poznání a po zvládnutí dalších užitečných lekcí, které nám budou v životě dobře sloužit. Cokoli se dozvíme a naučíme, bude pro nás a náš život dobré. Nemějme strach si věci přiznat takové, jaké jsou, a nebraňme se novým zjištěním a přehodnocení svých dosavadních přesvědčení. Překonejme své ego a uvědomme si, že všechno se neustále mění a že je to tak v pořádku, stejně jako je v pořádku měnit a přijímat nové pravdy a přesvědčení, která nám budou sedět více, když jsme nyní zase o něco moudřejší a zkušenější.
Budeme-li ochotní se učit, náš pan učitel nebo paní učitelka budou velmi potěšeni a velmi rádi nám pomohou s každým učivem, které nám nebude jasné, a zaručí nám, že ho zvládneme. Pryč se strachem a kyselými obličeji – naše škola života je tu pro nás!

– Magda

* * *

Pro výklad používám Tarotové karty strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Vybírám tři karty, které nejsou chronologicky řazeny, všechny platí souběžně pro celý týden a vzájemně se svými významy doplňují. Společně nám přibližují ladění tohoto období. Při čtení výkladu sledujte i své pocity, myšlenky, vize či slova, která vás přitom napadnou, neboť představují doplňující andělské vedení konkrétně pro vás a vaši situaci.

První kartou pro tento týden je Zhmotněte si své sny! Ta nám říká, že jsme dostatečně schopní a připravení na to, abychom dosáhli toho, co si přejeme. Možná jsme se doposud podceňovali – nebo jsme podceňovali Vesmír. Mohli jsme pochybovat o tom, že naplnění našich snů je opravdu možné. A tady nám Nebesa říkají „Ano, je to možné! Je ale třeba, abyste se do toho vložili a vzali některé věci do svých rukou!“ Někdy míváme strach se něčeho zhostit, protože máme pocit, že nejsme dost dobří. Určitý podíl na tom mohou mít i lidé kolem nás, kteří nám možná říkají, že nejsme dost schopní, nebo kteří se nám v dobrém záměru pomoci nám snaží bránit ve změnách, protože je považují za nebezpečné nebo špatné. Tato karta nás vede k tomu, abychom v první řadě věřili sami sobě a nebáli se jít do toho! Naši andělé nás povedou krok za krokem a budou nám pomáhat, budeme-li ochotni o jejich pomoc žádat a přijímat ji. Chtějí, abychom nabyli zpět svou důvěru v sebe a své schopnosti. Abychom si řekli: „Jestli jsem schopný/á? To teda KURŇA jsem!!“ a opravdu se odhodlali to přijmout jako pravdu. Andělé říkají, že bychom nikdy neměli své sny a přání, kdybychom jich nebyli schopni dosáhnout. Mnohé z nich přitom mohou v širším důsledku přinést dobro celému světu, široké společnosti nebo i jednotlivcům, jimž pomůžeme zásadně změnit život k lepšímu. Chtějí, abychom si přestali hrát na „malé“ a podceňovat se, ponižovat nebo se shazovat v domnění, že to je pokora nebo zdravá skromnost, a vyšli konečně ven ze sebe samých – resp. z té skořápky, do které jsme se uzavřeli a která dosud omezovala všechno v našem životě. Víly – andělé přírody – k tomu říkají, že kdyby se květina rozhodla být navždy uzavřená v poupátku, nikdy by nemohla nikoho potěšit svou krásou – a že my jsme stejní, když odmítáme být naplnění, šťastní a omezujeme svůj život, ať už z jakéhokoli důvodu. Pořád se uzavíráme do svých poupátek v domnění, že je to tak lepší. Nyní je tedy čas na to, abychom si uvědomili, že to tak být nemá, a že jsme na tento svět přišli proto, abychom mu pomohli, že své sny máme proto, abychom je naplnili, a svůj život jsme dostali na to, abychom ho žili.

Další kartou je Sedmička Hojnosti, jež vypovídá o potřebě trpělivosti, zejména se sebou samými a našimi přáními. Mnohdy od sebe čekáme velké věci – což je naprosto v pořádku – ale zapomínáme, že my i naše záležitosti potřebujeme určitý čas ke svému zesílení a zrání. Tato karta říká, že všechno má svůj čas a že máme věřit v plody své tvrdé práce, které zatím klíčí pod povrchem a nejsou možná vidět – ale které rostou! I když zatím nevidíme, že by naše práce měla nějaký efekt, máme věřit, že tomu tak je, a mezitím je nám doporučováno se uvolnit a ponechat výsledkům čas a prostor k projevení se. Andělé také říkají, že to souvisí s Božským načasováním, které zaručuje, že všechno vždy zapadne přesně na to pravé místo tak, aby to prospělo všem, ve všech směrech, obdobně jako kostičky v tetrisu. Někdy určité zpomalení nebo pozdržení věcí přinese v konečném důsledku mnohem větší štěstí všem zúčastněným, než jaké by přineslo jejich okamžité naplnění. Možná, že kdyby se věci, které si přejeme, splnily už teď, nemusely by nám přinést vytoužené štěstí, uniklo by nám něco ještě lepšího, nebo bychom přehlédli něco, co se mezitím potřebujeme naučit (např. schopnost přijímat), aby k nám naše splněné přání mohlo přijít. Chtějí, abychom tomuto Božskému načasování důvěřovali a nesnažili se proti němu bojovat kvůli netrpělivosti nebo frustraci. Cokoli, co opravdu potřebujeme, k nám vždy přichází v pravý čas. Pokud k nám něco nepřichází, pak je to proto, že existuje něco, co v tomto okamžiku potřebujeme ještě víc – a co když zvládneme, umožní tomu vytouženému přijít. Věřme, že Bůh/Vesmír ví lépe než my, co potřebujeme, a že pokud se něco neplní, je k tomu dobrý důvod. Koneckonců ho žádáme o pomoc – a tak si nechme pomoci, byť to znamená vyčkávat a pracovat mezitím na něčem jiném.

Poslední kartou pro tento týden je Léčitel Činu, což je karta představující osobu nebo situaci. Jako osoba je to někdo laskavý, inteligentní, vášnivý a zábavný, kdo dokáže zvládat i těžké situace s grácií. V tomto smyslu můžeme být právě my sami vybízeni k tomu, abychom takoví byli. Abychom se naučili přijímat i těžší období v životě ladně a důstojně, aniž bychom uzavírali své srdce, a nakonec všechno úspěšně zvládli. 
Ohledně situace tato karta říká, že dokážeme cokoli, budeme-li mít otevřené srdce a soustředěnou mysl. Znamená to, že i přesto, že některé věci budeme potřebovat nechat být a trpělivě čekat na jejich dozrání (viz. předchozí karta), stále tu budou věci, na kterých budeme moci pracovat a kterým se budeme moci věnovat. Společně tyto dvě karty říkají, že určité věci necháme stranou a půjdeme se věnovat jiným. To vše však zapadá do onoho „tetrisového“ Božského pořádku, v němž se všechno dokonale doplňuje a kde se všechno odehrává přesně tehdy a přesně tak, aby to přineslo to nejlepší všem zúčastněným.

SHRNUTÍ
Toto je týden, kdy budeme získávat důvěru v sebe a své schopnosti. Dostane se nám hojných příležitosti si to natrénovat. Můžeme v sobě objevit sílu, odvahu a umění, o nichž jsme ani netušili, že je v sobě máme. Můžeme dokázat věci, o nichž bychom nikdy neřekli, že je dokážeme. V souvislosti s úvodním poselstvím andělů to také znamená, že se hodně naučíme o sobě samých a že to podpoří náš další růst a motivaci k dalšímu poznání. Budeme se učit, že opravdu JSME schopni lecos dokázat a zvládnout, že opravdu MÁME sílu a dovednosti potřebné k vyřízení všeho důležitého a že opravdu MŮŽEME dosáhnout velkého pokroku a změn, když sami v sebe věříme. Máme si přestat hrát na malé osobnosti, jimž stačí málo, a odvážit se něčeho většího. Zůstávat uzavření a omezení ve svých skořápkách nikomu nic valného nepřinese. Můžeme mít pocit, že to je dobré, že jsme skromní a že tak to má být, že vlastně ani nic většího nepotřebujeme a že bychom měli být spokojení – ale naši andělé nám říkají, že toto nemá nic společného se skutečnou zdravou skromností, ale že je to omezování se, podceňování a zbytečné zdráhání se, které ve skutečnosti vychází ze strachu a z tichého našeptávání ega, že nejsme dost dobří a že bychom raději neměli nic podnikat, abychom zůstali v bezpečí. Připomínají nám, že v bezpečí jsme VŽDY! Máme svou intuici, která nám jasně říká, co jak máme udělat v každém okamžiku našeho života. Je-li třeba, abychom byli pozorní, dává nám jasné varování. Nikdy nás však nestraší. Strach nepochází od Boha ani od vnitřního vedení. Strach nás plní těžkou, negativní energií a ve skutečnosti nás sám ohrožuje, protože nám znemožňuje jasně vnímat své vedení. I když je třeba být rozumní a dobře věci zvažovat, nemusíme se přitom plnit strachem. Máme-li s obavami problém, doporučují nám udělat si nějakou meditaci, poslouchat příjemnou hudbu, jít do přírody a posadit se do trávy nebo na deku a znovu se spojit s vlastním středem. Se srdcem i myslí plnými míru pak můžeme snadno vyřídit a zvládnout všechno ostatní, s čím se budeme potřebovat vypořádat.

V neposlední řadě pak toto poselství o sebedůvěře souvisí s globálními událostmi, z nichž mají mnozí z nás strach. Andělé říkají, že se až příliš podceňujeme a že když se tato nízká sebedůvěra (a také nedůvěra v moc Boha) zkombinuje s naším strachem, vytváříme si dosti ošklivé iluze neštěstí, které nás okrádají o energii, jež je přitom tolik potřebná k léčení těchto situací. Chtějí, abychom si uvědomili, že jako celek máme obrovskou sílu, a že bez ohledu na to, jak bezútěšné se mohou některé situace zdát, máme dostatek síly i moci k tomu, abychom započali a uskutečnili změny, jež jsou v naší společnosti a ve světě nezbytné. Strach ničemu nepomůže – a navíc ještě škodí nám samotným. Naši andělé, a zejména pak archanděl Michael, nás vedou k tomu, abychom se sebrali, uvědomili si, že jsme tady na tomto světě, v tento čas a takoví, jací jsme, za určitým účelem, a že dokážeme ohromné věci, budeme-li sami sobě i ostatním navzájem věřit a přestaneme-li se vzdávat své vlastní síly, kterou neustále dáváme svému strachu a lidem či situacím, kterých se bojíme. Nepřejeme-li si něco, přestaňme tomu dávat svou sílu. Věnujme se modlitbám, aktivním láskyplným činnostem a meditujme o tom, co můžeme sami udělat proto, aby byl svět lepším místem.

* * *

 

zdroj: andelskydenik.blogspot.cz

Děkujeme

svět zázraků

Setrváním na těchto stránkách souhlasíte s použitím cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close