Karetní výklad strážných andělů pro týden od 23. do 29.3. 2015

Milí přátelé,

mnozí jste již jistě zaznamenali první známky odlehčení a úlevy, možná i navzdory stále trvajícím problémům, nejasnostem či zmatkům. Andělé říkají, že zaměříme-li se přese všechny zmatky na to, co máme vždy jisté – a to je naše Božské životní poslání -, vše ostatní se přitom přirozeně uspořádá do toho nejlepšího pořádku. Je však třeba do toho přestat zasahovat svým myšlenkovým nebo citovým zanícením, které bývá těžké překonat, ale které když se rozhodneme prostě vzít na vědomí a neřešit ho, a soustředíme se zatím na konání dobra, velmi brzy zjistíme, že věci se zázračně řeší samy a nebo k nám velmi snadno přicházejí odpovědi na to, co pro to můžeme udělat my. Odlehčování od stresu je tedy v této době stále velkým tématem, ale nyní by to mělo být již snazší než v předchozích týdnech.

Připomínají nám také, že mnozí z nás si navykli odkládat dobrý pocit ze sebe samých nebo svého života na dobu, AŽ bude všechno dokonalé, až bude všechno pod naší kontrolou, až dosáhneme toho a toho… a že bychom na tom nyní mohli zapracovat, neboť tento návyk je zcela nesmyslný a má také negativní vliv na náš další vývoj. Rozum nám samozřejmě logicky odůvodní, že přece MUSÍME být nespokojení, když se nám v životě děje to a to, ale naše srdce přitom ví, že stres, vztekání se nebo stěžování a bránění si v dobrých pocitech nás vede jen a jedině k dalšímu prodloužení nežádoucího období a posílení nežádoucích vlivů, které si v životě tolik nepřejeme. Srdce ví, že cestou ven z tohoto koloběhu negativity a negativních zkušeností je být spokojení I PŘES všechny tyto jevy. Je to nelogické a rozum (a tedy i ego!) nám tudíž servíruje bohatství argumentů, proč spokojení nebýt a proč si nadále stěžovat (např: “Když si nebudeš stěžovat, bude to znamenat, že ti to nevadí!” nebo: “Když se budeš cítit dobře, bude to znamenat, že jsi neopatrný/á a nezodpovědný/á a že to nebereš vážně – a to se ti vymstí!” nebo “Když tohle drama nebudeš řešit také, obrátí se celé proti tobě! Musíš se neustále bránit!”  nebo “Když své srdce otevřeš a budeš někomu věřit, okamžitě tě někdo zasáhne a ty budeš trpět!” apod). Ego i rozum jsou plny strachu a jsou naučeny jen velmi omezeným procesům, z nichž většina je založena na varování a strašení, které nám pouze škodí. Oprávněná varování k nám vždy chodí ze strany naší intuice, avšak toto varování v nás nikdy nevyvolává strach a nikdy nás neokrádá o naši sílu. Intuitivní varovná znamení jsou vždy jasná a přitom míruplná, a objevují jen tehdy, když je to skutečně odůvodněné.Naproti tomu strach a děsivé scénáře, které si vymýšlí naše ego, odůvodněné nejsou a valí je na nás v jedné vlně za druhou, jako by nás v našem životě nemělo čekat nic jiného než utrpení. Ego nechce, abychom byli šťastní, protože když jsme šťastní, pak nad námi nemá kontrolu. Čím šťastnější můžeme v nějaké oblasti být, tím hrozivější scénáře nám ego bude předkládat, aby nás od naplnění našeho přání odradilo. Neposlechnout ego ale neznamená nechat se něčím ohrozit, jak nám samotné ego namlouvá. Neposlechnout intuici, která nás jasně vede jiným směrem, může mít nepříznivé následky, avšak neposlechnout ego znamená pouze nenechat se zbytečně strašit, a vůbec nic tím nepokazíme, když ho poslouchat nebudeme.Máme-li důvěru ve svou intuici, tedy vedení Boha, na které je naše osobní intuice napojena vždy a za každých okolností, můžeme se klidně uvolnit s vědomím, že bude-li třeba něco udělat nebo změnit, dostaneme k tomu vedení, a že na strach a stres můžeme zapomenout.

Nestresovat se a neubližovat si strachem, nebránit si v dobrých pocitech a v pozitivitě, nebránit si v naplnění svých přání jen kvůli dojmu, že si to nezasloužíme, když nejsme lidsky dokonalí, to všechno jsou důležité součásti sebelásky. Na tento svět jsme nepřišli proto, abychom se trýznili, ale abychom mu pomohli, a to tím, že sami v sobě i ve svém životě necháme vládnout lásku a radost. Jen tak můžeme tyto krásné energie posílit ve světě. A protože je to naším božským životním posláním, jedná se o naše nepopíratelné právo, a to bez ohledu na to, jak nedokonalí podle svého vlastního názoru jsme.

* * *

První kartou pro tento týden je Pětka Myšlenek. Ta vypovídá o nějaké nepříliš moudré volbě, kterou možná buď zvažujeme, a nebo kterou jsme učinili v minulosti, ať už dávno či nedávno. Andělé říkají, že si stále vyčítáme mnoho věcí, plísníme se za všechno, co jsme udělali nebo neudělali, litujeme spousty věcí a sami sebe ponižujeme, abychom se za to potrestali. Upozorňují nás na to, že právě tato neláska a sebeodmítání (které si dle svého názoru přece zasloužíme za to všechno!) jsou příčinou zpožďování či dosavadního nenaplnění našich přání. Možná si přejeme spoustu krásných věcí, ale někde uvnitř si v duchu spíláme za něco z minulosti, co se nevyvedlo podle našich představ, co jsme podle svého názoru pokazili nebo udělali špatně, a třeba takto také spíláme někomu jinému, čímž však své vlastní nitro plníme ubíjející zlobou a hněvem, pocity ukřivděnosti a zrady, nebo jinými pocity, které mohou uspokojovat naše ego, ale které naše srdce tráví jako jedovaté šípy. Toto všechno nyní budeme muset propustit, budeme-li se chtít pohnout dál a nenést na svých bedrech i ve svém srdci obrovskou tíhu způsobenou neláskou a (sebe)trestáním. Andělé říkají, že bez ohledu na to, co jsme kdy udělali nebo neudělali, bylo to v Božském pořádku, neboť jsme tím získali důležité zkušenosti, díky kterým se teď máme pohnout dál, moudřejší, laskavější a obohacení o nové poznání. Dál se ovšem nepohneme, jestliže místo prostého přijetí zkušeností a propuštění minulosti využíváme minulé události k tomu, abychom sami sebe trestali a ponižovali. Tyto zkušenosti nám měly pomoci a nikoli nás navždy uvrhnout do věčného vězení sebetrýznění. Komu pomůže, když budeme trvat na svém trestu a ubližovat si? Komu bychom mohli dát to nejlepší, když budeme uzavření sami v sobě a donekonečna rozebírat, co všechno bylo nebo je špatně? Andělé chtějí, abychom se vzdali této své potřeby marnit svůj čas i energii tímto návykem a dovolili jim, aby nám pomohli se od něj oprostit a očistit své nitro tak, aby bylo čisté, míruplné a laskavé. Nemůžeme čekat, že budeme narážet na samé pozitivní a milující osoby nebo nádherné zážitky, když jsme v duchu zapřísáhle přesvědčeni, že si je za žádnou cenu nezasloužíme a že nemáme žádné právo něco dobrého chtít, když nejsme dokonalí a bez chyby, nebo když jsme se dopustili tohoto nebo tamtoho. Naše sebetrýznění nikomu nic nepřinese, pouze poskytneme jakýsi falešný pocit uspokojení svému egu, které nám namlouvá, že trestat se a urážet své vlastní já je naprosto na místě. Máme-li však přinášet tomuto světu i blízkým lidem to nejlepší, je třeba přestat se brzdit a okrádat o energii kvůli názorům svého ega, a konečně otevřít své srdce. Protože jedině s otevřeným srdcem můžeme být skutečně šťastní a naplnění, jedině s otevřeným srdcem můžeme opravdu upřímně dávat a milovat, a jedině s otevřeným srdcem můžeme posílit lásku ve světě, která proudí i námi, vychází z nás a zase se do nás vrací. Zbavme se iluze strachu a nutnosti si za všechno donekonečna spílat. Přestaňme se neustále proklínat negativními názory a negativními afirmacemi. Cítit se dobře není žádný hřích! Ať jsme už udělali nebo neudělali cokoli, hodni lásky jsme vždy!

Druhá karta pro tento týden nám říká Obraťte se do svého nitra. Tato karta je velmi duchovní a zosobňuje ženskou energii, přijímání, intuitivní vnímání a citlivost. Vybízí nás k tomu, abychom se zjemnili. Možná jsme v uplynulých týdnech byli hodně napjatí a velice hrr, ve snaze všechno vůbec “přežít” nebo být za každou cenu silní a neporazitelní. Nyní nastal čas upustit od této snahy přizpůsobovat se vnějším okolnostem a naopak se začít věnovat svému nitru a být s ním v souladu. Hlavní poselství této karty spočívá ve větším zaměření se na duchovní aspekt našich životů namísto toho materiálního. Zvlášť pokud jsme delší dobu hlavně řešili problémy v životě nebo pořád něco dělali, nyní nastal čas zvolnit, popř. se úplně zastavit a obrátit se zase zpátky do svého nitra, abychom si dopřáli vnitřní péči, kterou jsme při všem tom shonu mohli zanedbat. Toto odpoutání se od hmotné roviny a uvědomění si roviny duševní nám velmi pomůže v obou těchto rovinách nastolit harmonii a uvést je do vzájemného souznění. Čím více míru najdeme sami v sobě, ve svém nitru, tím více ho pak můžeme vnášet do svého materiálního života i do situací, jimiž v něm procházíme. Když si tedy dovolíme se uvolnit a zjemnit svůj přístup k sobě samým i k věcem v našich životech, pomůžeme si tak k léčení i k uvolnění bloků, které jsme mohli dosud mít a na nichž jsme možná lpěli (viz. předchozí karta).

A poslední kartou pro tento týden je Trojka Hojnosti. Ta nám vyšla i minulý týden a připomíná nám, že čím více budeme ochotni soustředit se na něco jiného než na své problémy, čím více budeme dělat věci, které nás těší a naplňují, tím více si napomůžeme k vnitřnímu míru a tím lépe a rychleji se budou plnit naše přání. Kdo někdy viděl koťátko s klubíčkem vlny, jistě si umí živě představit, jak je snadné se do něj zamotat. Přesně takto dopadáme i my, když se usilovně snažíme problém vyřešit a místo toho se do něj jen více a více zamotáváme, a pak nevíme, kudy ven. Andělé nám říkají, že se máme přestat hnát za rychlým vyřešením, že se máme uvolnit a především vzdát se energie úsilí a napětí, která do našich životů přitahuje ještě více téhož. Čím více zmatkujeme, tím větší zmatek nám v životě vzniká. Jediné, čeho bychom tím dosáhli, je vyčerpání své energie a ztráta času, který bychom přitom mohli využít lépe. Máme-li tedy v životě okolnosti nebo problémy, u nichž zatím nevíme, jak na ně, nemáme se snažit je za každou cenu nutně vyřešit, ale místo toho povolat anděly k tomu, aby se o ně postarali, a mezitím se věnovali něčemu užitečnému. Mohou to být tvořivé činnosti jako je psaní, malování, šití, vaření, dekorace domova, hra na hudební nástroj, meditace, fyzické cvičení, procházka v přírodě, hra s dětmi nebo s domácími mazlíčky – zkrátka cokoli, co nás potěší a co nám pomůže zbavit se stresu. Opravdu je možné být v míru i přesto, že ve svém životě nemáme všechno tak, jak bychom chtěli, a že ještě všechny problémy nejsou úplně vyřešené. Na tuto skutečnost se máme nyní zaměřit a přestat svůj vnitřní klid a mír odkládat až na nějakou budoucí chvíli, kdy bude podle nás všechno v pořádku. S takovou bychom totiž mohli odkládat štěstí do nekonečna a každý okamžik, v němž jsme se přitom mohli něčím těšit nebo v němž jsme mohli vykonat něco dobrého, by přišel vniveč.Nebojme se tedy věnovat se něčemu hezkému, i když nám vlastní rozum bude hulákat do uší, že “co si to dovolujeme věnovat se zábavě, když tady musíme tohle vyřešit” nebo něco podobného. Srdce vždy ví, co potřebujeme udělat, a jestliže nás zatím nevede k žádnému konkrétnímu činu, pak prostě nemáme zmatkovat a máme počkat na vhodný okamžik, kdy si jisti budeme. Do té doby nikomu a ničemu neuškodí, když se prostě nebudeme stresovat a naopak se uvolníme, abychom všem záležitostem popustili uzdu a dovolili jim se mezitím přeuspořádat tak, abychom pak s nimi mohli něco konkrétního a jasného podniknout.

Tento týden bude hodně o učení se sebelásce. Budeme se učit nebýt na sebe tvrdí a netrestat se za všechno, co naše ego posoudí za trestuhodné. Pokud jsme se dopustili nějakých omylů, znamená to jediné – že jsme lidé a že jsme získali cenné zkušenosti, pro které jsme si sem přišli, abychom z nich vyrostli, něco nového se naučili a stali se ještě láskyplnějšími a moudřejšími bytostmi. Spolu s tím se v tomto týdnu budeme věnovat také odpouštění, a to hlavně sobě samým, protože na sebe jsme obvykle nejtvrdší a nejnáročnější.

Přestaneme se tolik zaměřovat na okolní dění a vnější svět, ale obrátíme se do svého nitra a vnitřního ticha, v němž začneme nacházet odpovědi, které jsme tak dlouho hledali ve vnějším světě. Budeme umírněnější a klidnější, a díky tomu se budeme obecně cítit lépe, bez ohledu na problémy, které v životě můžeme mít.

Chtít od sebe to, že nutně vždycky všechno vyřešíme, i když nevíme jak, je jen další z nesmyslných nároků, které na sebe klademe, a za jejichž nenaplnění sami sebe opakovaně trestáme, jako bychom se dopustili nějakého otřesného zločinu. Je třeba si uvědomit, že jako lidé v této pozemské rovině nemůžeme vždy vědět všechno a žeje to tak v pořádku. Že kdykoli máme něco udělat, tak to poznáme a v pravý čas uděláme. Jsme obdařeni svou intuicí a máme po svém boku své strážné anděly, kteří nám pomáhají a doprovázejí nás na každém kroku naší cesty, a tak se nemusíme bát, že by nám něco uniklo. Vnitřní zklidnění a ztišení, jemuž se budeme v průběhu týdne věnovat, nám mimo jiné pomůže i právě s nasloucháním andělům a přijímáním jejich poselství.

Karty kromě toho také říkají, že pokud jsme si v určité záležitosti zvolili nějaký směr, do něhož jsou nám opakovaně kladeny překážky, přes něž nelze projít, má to svůj důvod a velmi opodstatněný. Andělé v této souvislosti připomínají přirovnání k člověku, který se snaží projít uličkou na druhý konec, ale uprostřed této uličky objevuje zátaras, který se snaží všelijak přejít, obejít nebo prorazit, ale ani s ním nehne a nakonec před ním stojí vyčerpaný, navztekaný a plný zlosti. Co však tento člověk nevidí, je obrovská propast nacházející se přímo za zátarasem, a protože ji nevidí, tak si myslí, že mu byl prostě upřen průchod k cíli. Zátaras, na který člověk tolik nadává, ho však ve skutečnosti ochránil před krutým pádem, a i my, máme-li v některém směru takovouto nepřekonatelnou překážku, si máme uvědomit, že jsme tímto způsobem dost možná chráněni před velkou újmou, kterou bychom mohli utrpět, přestože si toho nemusíme být vědomi. Je důležité mít víru v božský pořádek a Boží moudrost, která vše ví a všechno vidí, a tak nás vede tak, abychom byli vždy v bezpečí a abychom vždy došli do svého cíle, i kdyby to znamenalo vybrat si jinou cestu nebo jiný směr. Na totéž místo totiž můžeme dojít i jinak, jen o té možnosti nemusíme zatím vědět. 

Naše srdce vždy ví, kudy potřebujeme jít a kudy to bude nejlepší. Je vždy napojeno na Boží vedení, a tak se nemusíme bát se na něj spoléhat. Nemusíme se také bát přestat si dělat starosti a ubližovat si stresem, a dovolit si být spokojení a uvolnění bez ohledu na to, že máme nějaké problémy, které jsme doteď neuměli vyřešit. Naše štěstí, láska ani pocity spokojenosti nikdy nejsou podmíněny tím, zda máme v životě vyřešeny všechny problémy! Náš rozum však tento argument často používá a logikou nás udržuje v omezeném přesvědčení, že “dokud nebude všechno dokonalé, tak si nemůžeme dovolit cítit se dobře.” Přesvědčuje nás, že naše štěstí je závislé na tom, zda je všechno podle nás a nebo není. Je to však naopak – naše vnitřní rozpoložení daným problémům buď pomáhá k vyřešení a nebo je naopak posiluje a utvrzuje v ještě větším zmatku. Je to tedy na nás, zda budeme dávat více na své srdce a nebo na nekonečné argumenty rozumu, které mohou být bez jakýchkoli pochyb těmi nejlogičtějšími, ale které nám nikdy nepomohly k míru. Rozlišujme situace, v nichž je rada rozumu příhodná, a situace, v nichž je rozum spíše rozlíceným bojovníkem, který není nikým ohrožován, ale který svým strachem a neustálým pocitem ohrožení přímo přitahuje a vyvolává boje, ať už vnitřní, které se odehrávají v našem nitru, a nebo i vnější, kdy nám do života skutečně přitáhne nežádoucí okolnosti a uvede nás do ještě většího zmatku. Rozum může být užitečný, ale ne v případech, kdy jasně vidíme, že jeho argumentování nikam nevede a pouze nás udržuje v omezení a frustraci. Frustrace však nic nespasí ani nevyřeší. Je třeba odpoutat se od přesvědčení, že se budeme moci uvolnit, “AŽ”. Uvolnit se můžeme teď hned. A nikomu to neublíží, nic tím nezanedbáme! Je to v pořádku! Naši andělé to vědí! Kdykoli by bylo třeba, abychom se pustili do akce, dají nám přece jasné vedení! Tak proč bychom se měli bát být spokojení a bránit si v dobrých pocitech jen proto, že prostě existují věci, které zatím neumíme vyřešit? Nemusíme vědět všechno. Na tom není nic špatného. A určitě to není důvod, proč kvůli tomu odkládat něco pěkného a bránit si v pocitech štěstí a míru, které jsou přitom nedílnou součástí řešení.