Karetní výklady
Karetní výklad strážných andělů pro týden od 19. do 25.12. 2016
Pro
Milí přátelé,
máme tady očekávaný vánoční týden a spolu s ním také čas, který, byť nám má přinést mnoho radosti a milých setkání, nám působí mnoho stresu, a to nejen kvůli obdarovávání našich nejbližších a shánění potřebných prostředků, ale i kvůli tomu, že nám velmi chybí odpočinek a klid. V době svátků bychom si mnozí více přáli volno sami pro sebe, místo toho ho však opět obětujeme druhým, přestože je máme rádi a svůj čas jim věnovat chceme. Naši andělé nás nabádají, abychom do seznamu všech svých návštěv, úkolů a příprav zahrnuli stejně samozřejmě i odpočinek a chvíle nicnedělání. Chtějí, abychom stejně, jako se scházíme se členy rodiny a s přáteli, sešli sami se sebou a dopřáli si to, co potřebujeme. Rovněž nás vedou k tomu, abychom přehodnotili seznamy úkolů, které jsme si vytvořili, a vyškrtli či poupravili ty, které neděláme z radosti a upřímného přání, ale z pocitu viny nebo povinnosti. Takové činnosti totiž nikoho doopravdy nepotěší a v nás jen zanechají pocit dluhu vůči sobě samým, protože jsme si v takových chvílích vědomi, že čas a energie, které jsme vynaložili na danou “povinnost”, mohly být mnohem lépe a mnohem ochotněji využity jinde.
Hlavním poselstvím andělů pro tento týden příprav a samotných oslav je, abychom nezanedbávali sami sebe kvůli svým blízkým. Jak už dobře víme, dávat a těšit druhé je v pořádku, pokud to není na náš úkor a pokud máme sami dostatek k dávání. A abychom měli dostatek k dávání, musíme přijímat. Dopřejme si tedy cokoli, co nám pomůže načerpat energii; zejména se věnujme péči o své zdraví, jak fyzické, tak duševní. Propusťme ze svého srdce staré křivdy a hněv, nechme stará zranění, aby se uzdravila, pusťme se zášti a neodpuštění a odlehčeme si. Nic z toho s sebou nemusíme tahat. Ani myšlenky na to, co si o nás kdo pomyslí, když neupečeme cukroví nebo dokonale neuklidíme, nemusíme uchovávat ve své mysli. Místo neustálé činnosti a neustálých starostí si dovolme vypnout a opravdu něco přijmout. Pokud totiž jdeme odpočívat, ale přitom celý čas prosezený v pohodlném křesle strávíme myšlenkami na to, co všechno ještě musíme udělat, je to zase další činnost, bez ohledu na to, že jsme fyzicky nic nedělali. Naši andělé nás upozorňují na to, kolik energie a času ztrácíme činností myšlenkovou. Pak jsme unavení a nemáme na nic čas ani energii. A vše se nám sype na hlavu. Nepodceňujme tedy tento typ činnosti a naučme se OPRAVDU odpočívat a OPRAVDU přijímat.
Mnozí z nás neumějí doopravdy přijímat, protože mají pocit, že si to nezaslouží. Nebo že druzí jsou prvořadí. Že napřed práce, a potom zábava. Že těšit se z něčeho je špatné. Že když odpočíváme, je to ztracený čas. Že zábavou nic nevyřešíme, ani se nikam neposuneme. Naše mysl se stala naším diktátorem a tyranem dosazeným na trůn, ze kterého nás komanduje, a nikdy jí nic není dost dobré. Nic nestačí. Splnili jsme padesát úkolů, ale ona jich chtěla sto! Potěšili jsme dvacet lidí, ale jednoho jsme nepotěšili! Vždy najde něco, co není dost dobré, za co bychom se měli odsoudit a nedopřávat si. Naučili jsme se neustále si odpírat dobré, v domnění, že tak je to správné, že si zasloužíme dobro, jen až vyhovíme bezedné studni požadavků naší mysli – kterou proti nám využívá naše ego, aby nás zdržovalo od skutečně důležitých věcí, jakými jsou láska či naplňování našeho poslání. Pořád odkládáme chvíli, kdy si také konečně něco dáme, kdy si konečně něco užijeme. Protože vždycky se najde něco, co je důležitější než my a naše potěšení.
Aby se to změnilo, musíme se pro to rozhodnout. MY. Nikdo jiný to neudělá, nikdo jiný to nezmění, nikdo jiný nám souhlas nedá. My sami se musíme rozhodnout, že to tak bude a že čas strávený potěšením a odpočinkem pro nás bude STEJNĚ prioritní jako ten, který trávíme činnostmi. Mysl chce vidět výsledky a produkty, protože podle nich nás uznává nebo naopak neuznává. Chce vidět viditelný a hmatatelný produkt, který když nevidí, vzkazuje nám, že neděláme dost a měli bychom honem zase začít. Že válením se v posteli svět nespasíme. Co na tom, že během zdravého spánku procházíme úžasnou regenerací a čerpáme spoustu nové síly, kterou můžeme pozitivně využít? Naše mysl je tak zvyklá být zaměřená negativně, že není schopná vidět nic pozitivního, kterého je přitom kolem nás spousta, mnohdy mnohem více než toho negativního. Musíme ji to naučit a sami se rozhodnout, že nebudeme svou hodnotu (a nebo hodnotu svého času) posuzovat podle toho, kolika lidem jsme pomohli, kolik energie jsme kde rozdali a kolik úkolů jsme splnili. Ve skutečnosti může být pár minut strávených potěšením nebo uvolněním nesrovnatelně produktivnějších a hodnotnějších než hodiny strávené “důležitou prací”.
Tento čas, kdy se cítíme být pod tlakem předvánočního shonu, je pro nás skvělou příležitostí, jak se naučit říkat Ne věcem, které nemusíme a nechceme dělat. Jak se naučit dávat prioritu sobě před druhými lidmi (což je pro mnohé z nás dosud nepředstavitelné!). Jak se naučit nepodceňovat čas pro odpočinek a zdravou péči o sebe, či naopak nepřeceňovat čas strávený aktivitou, která možná přináší všelijaké výsledky, ale doopravdy nás netěší.
Dovolme si navrátit do svých Vánoc to staré kouzlo a radosti! A začněme tím, že ze svého rozvrhu vyházíme to, co nám v tom brání. Že si uklidíme nejen doma, ale i v sobě samých. Že vymeteme pavučiny, prach i odpadky ze starých myšlenek a pocitů, a vytvoříme prostor pro něco nového – čerstvý a svěží. I to je součást přijímání a dobré péče o sebe samé. Jakmile si SAMI dáme prioritu, začneme přitahovat do svého života situace a osoby, které nám budou tuto novou prioritu odrážet – a naopak zmizí ti, kdo nás nerespektovali, kladli na nás přehnané požadavky, dělali si přehnané nároky na náš čas a energii a přirozeně tak odráželi naši dosavadní nelásku a neúctu k sobě samým. Vše je to o rozhodnutí – a naši andělé vědí, že si dokážeme vybrat moudře. ♥
– Magda
* * *
Pro výklad používám Tarotové karty strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Vybírám tři karty, které nejsou chronologicky řazeny, všechny platí souběžně pro celý týden a vzájemně se svými významy doplňují. Společně nám přibližují ladění tohoto období. Při čtení výkladu sledujte i své pocity, myšlenky, vize či slova, která vás přitom napadnou, neboť představují doplňující andělské vedení konkrétně pro vás a vaši situaci.
První kartou
pro tento týden je Dvojka Hojnosti, která vypovídá o naší snaze zvládat všechno najednou.Máme hodně věcí, které chceme udělat, ale ne všechno jde vždy podle plánu. Naši andělé nás tímto vedou k uvolnění a přizpůsobivosti. Říkají, že svět se nezboří, když jeden úkol z padesáti nesplníme v den, kdy jsme si to naplánovali.
Toto je také karta hravosti, která nám pravděpodobně v záplavě stresu velmi chybí, a tak jsme jejím prostřednictvím vedeni k tomu, abychom si udělali čas na zábavu a bezstarostné činnosti, při kterých nebudeme muset na nic myslet.
Je to znamení, že na sebe nemáme klást přehnané nároky a nečekat od sebe, že budeme zvládat až nereálnou zátěž. Co můžeme, to ze svých beder shoďme. Bude to projev úcty a lásky k sobě samým, které se nám vzápětí začnou odrážet nazpátek ve formě potěšitelných událostí. Odevzdejme to Bohu, a on se postará.
Jako druhá vyšla ,
Trojka Myšlenek, která vypovídá o našem smutku, zklamáních a nešťastných pocitech. Neznamená to, že by nás mělo potkat nějaké neštěstí, ale že kvůli neštěstí, které nás potkalo dříve, nejsme nyní schopni se z ničeho těšit. Varuje nás před naším vlastním uzavřeným srdcem, které jsme zamotali do ostnatého drátu, aby se k němu už nikdo nedostal a nemohl ho zase zranit. Že se tím zraňujeme sami, to už neřešíme. Naši andělé o tom však vědí a vedou nás nyní k léčení žalu, který jsme kdysi potlačili, a jeho zdravému projevení.
Není náhoda, že staré smutky se klasicky vyplavují během Vánoc. Vánoce jsou časem mnoha emocí, zejména lásky a pospolitosti, a láska těch, kdo jsou šťastní a vysílají své krásné vibrace do světa ve zvýšené míře než jindy v roce, se dotýká uzavřených srdcí těch nešťastných a vede je k otevření. A aby se mohla tato srdce otevřít, přirozeně musí nejprve propustit staré rány – uznat jejich přítomnost, uznat jejich dosavadní nevyléčení, být ochotna vzdát se lpění na těchto starých ranách ve snaze se ochránit před dalšími skrze jejich neustálé připomínání a oživování, a připustit do svého srdce lásku s vědomím, že tam patří a že jim opravdu náleží. Ať už je náš problém v kterémkoli z výše zmíněných kroků, budeme do tohoto procesu vhozeni a vedeni k léčení a uzdravení. Smutek, který můžeme v tomto období cítit, ať už ze známého či neznámého důvodu, není nic špatného – je to jen něco, co chce odejít. Dovolme si to, nechme své emoce proudit, a ony odejdou. To je všechno. Nic víc po nás andělé nechtějí. Pomůže nám to a naše srdce budou krásně otevřená a přístupná nové lásce.
V neposlední řadě nás tato karta varuje před tím, abychom srdečné a laskavé období plné krásných citů neubíjeli rozumem a přehnanou racionalitou. K tomu míváme často sklony právě ve snaze se ochránit a zůstat nepřístupní a tvrdí, abychom nemuseli připustit, co opravdu cítíme. Například shazujeme pěkné věci, jen abychom nemuseli přiznat, že v nás vyvolávají nějaký pocit. Dělá nás to zranitelnými, a to nechceme. Pokud máme problém se z něčeho těšit a dovolit si cítit své pocity, přirozeně pak propadáme do šedi myšlenek a nic nás nedokáže naplnit – a o to víc nás rozčiluje, když ostatní tento problém nemají a sváteční období si užívají. Nic nám nebrání v tom přidat se k nim – pouze naše vlastní ego a jeho “hrdost”.
Pro ty z nás, kterým zesnul někdo blízký, a nebo utrpěli ztrátu jiného druhu, je toto poselství útěchy, kterým jim jejich andělé projevují svůj soucit a svou přítomnost v jejich životě. Říkají, že je naprosto pochopitelné nemít ze svátků radost, když jsme někoho nebo něco ztratili. Máme si dopřát jakkoli dlouhý čas, jaký potřebujeme, a nepřipouštět si žádné názory či soudy druhých, kteří nemusejí být právě soucitní či chápaví. Nikdo jiný nemá právo posuzovat, jak bychom svůj žal měli prožívat. Je to výhradně naše vlastní a osobní záležitost, do které nikomu nic není a kterou máme prožít podle sebe, tak, jak cítíme, že potřebujeme. Pokud tedy potřebujeme strávit Vánoce sami, bez lidí, popř. s jedním jediným člověkem, udělejme to tak. Na prvním místě je nyní naše uzdravení.
Rovněž je důležité, abychom se za své pocity nesoudili a nekritizovali. Ani naše vlastní hlava nemá co mluvit do toho, co “bychom měli” či “bychom neměli” cítit.
Poslední karta,
která krásně doplňuje poselství pro tento týden, je Otevřete své srdce. Je to karta lásky, spřízněných duší a cesty našeho srdce. Říká nám, že je v pořádku milovat a být milováni. Stejně jako propustit vše, co nám v jednom či druhém brání. Je to jakési potvrzení, že se nám nic nestane, když se vzdáme lpění na starých bolestech, které jsme udržovali při životě, jen abychom se neustále chránili. Uvěřili jsme, že láska není bezpečná, že nás dělá zranitelnými a že je tedy lepší být na pozoru. Tato skořápka, která kolem nás zatvrdla, se během Vánoc rozdrolí, a zůstane tak jen naše ryzí, milující jádro, kterým pod všemi těmi vrstvami skutečně jsme. Naše otevřené srdce plné lásky (i ve chvílích smutku či oplakávání!) k nám začne vábit novou lásku ve všech možných podobách, ať už partnerské, přátelské, kolegiální, rodinné či jiné. Láska k sobě samým je vždy tou první, kterou potřebujeme cítit a vyzařovat – ty ostatní pak pouze následují tuto původní. Láska druhých lidí nás nikdy nenaplní, pokud se sami také nemilujeme.Zjišťujeme, že nám jejich láska nestačí, že něco nám pořád ještě chybí, a obvykle hledáme řešení venku místo v sobě samých. Snažíme se svou vnitřní prázdnotu a nenaplnění zahnat tím, že jíme, požíváme návykové látky, přehnaně pracujeme, vyžadujeme od druhých více a více důkazů lásky, nakupujeme nové a nové věci… ale nic z toho nikam nevede. Musíme si dát svou vlastní lásku a postavit ji na první místo před vztahy, protože vztahy se odvíjejí od této lásky – ne naopak. Stavíme-li své vztahy nad lásku a úctu k sobě samým, přirozeně to nefunguje.
Tato karta nás také vede k tomu, abychom své srdce očistili od zkamenělého neodpuštění, které v něm mohlo setrvávat i velmi dlouho, zejména co se týká rodinných vztahů. Jsou to takové ty případy typu “Tehdy jsi mi udělal/a to a to, a proto tě nebudu mít rád/a a budu ti to pořád dokazovat”, které zbytečně blokují naše srdce, nijak nás před ničím nechrání a pouze nás okrádají o radost v životě. Přestože nás lidé mohli zranit (a mohou to dělat stále), nikoho a nic nezměníme tím, že si budeme sami kazit život. Ne, nezměníme je, ani nezměníme to, že nás zranili. Nezměníme minulost, ani dané osoby. Nezměníme ani to, že si je k sobě nechceme pustit, protože nás zraňují a my se musíme chránit. Změníme však SVOU VLASTNÍ budoucnost, protože když se pustíme lpění na této zášti, velmi se nám uleví a dosáhneme kýžené svobody. Jak se říká, když žalářník dohlíží na vězně, sám se vlastně stává vězněm, protože tam musí pořád být, aby na něho dohlížel. Nechtějme být žalářníci. Nechme otázku spravedlnosti a ochrany našim strážným andělům a Nebeské moudrosti, která přesahuje tu naši. Nejsme tady proto, abychom svůj život promrhali dohlížením na to, zda všichni, kdo nám něco udělali, za to také zaplatí. Tato nutkavá potřeba vychází z ega a nikdy nám nepřinese žádné štěstí ani naplnění. Je to jen zdržování a izolace od lásky a našeho životního poslání, skutečného štěstí, které si přitom tolik přejeme.
Odpuštění a otevření srdce je tedy cesta k vlastnímu osvobození a životu bez okovů, bez nutnosti neustále někoho či něco kontrolovat. Nemusíme mít dané osoby rádi, nemusíme s nimi být, nemusíme ignorovat skutečnosti a fakta – ale ani se kvůli tomu nemusíme zbytečně trápit a marnit svůj vlastní čas a energii. Je na nás a našem vlastním svobodném rozhodnutí, zda je pro nás prioritnější mít pravdu a za každou cenu si uhájit hrdé ego… a nebo milovat a být milováni.
SHRNUTÍ
Vánoční týden je pro nás velkou příležitosti k očistě srdce od starých nánosů nenávisti, závisti, vzteku, křivd, neodpuštění a nahromaděných zklamání, která jsme prožili během tohoto i předchozích let. Tato očista je pro nás velkým požehnáním a nemáme jí bránit v uskutečnění. Nemáme se bát svých citů.Velmi nám pomůže pracovat s deníkem, do kterého můžeme všechno vypsat a později se v tom všem přehledně zorientovat. Je to velká detoxikace našeho srdce, ze kterého láska proudící světem vyvolává na povrch všechno, co do něj nepatří a co není s láskou v souladu, tak aby to vytěsnila a nahradila. Nebraňme si milovat. Je to v pořádku. Vzdejme se přesvědčení, že když se otevřeme, tak nás okamžitě někdo zraní. Přestože se to hodněkrát stalo, neznamená to, že se to bude dít i teď. Vždy se najdou lidé, kteří se nás nějak dotknou, ať už vědomě či nevědomě, ale uzavřít své srdce nám v tom nijak nepomůže. Uzavřít své srdce nic nevyřeší, jen to zablokuje cestu nové lásce, která by k nám chtěla přijít. Vzdejme se tedy všeho, co neodpovídá našim skutečným přáním, pusťme se lpění na tom, k čemu nás žene naše ego, přestaňme se tyranizovat svou vlastní myslí, dopřejme si tolik potřebnou péči a léčení a konečně si odpočiňme. Naši andělé nám pomohou se vším, co budeme potřebovat zařídit či zajistit, jen je třeba, abychom si o jejich pomoc řekli, a pak ji také dovolili.
Krásné Vánoce plné lásky nám všem ♥
* * *
| zdroj:
https://andelskydenik.blogspot.cz |
Děkujeme
|
V případě, že máte zájem o zasílání novinek z našich stránek, můžete vyplnit následující údaje:
