Karetní výklad strážných andělů pro týden od 10. do 16.8. 2015

karty

Milí přátelé,

v dalším srpnovém týdnu se podle andělů potřebujeme více zaměřit na svou komunikaci. Komunikace přitom neznamená pouze rozhovory s druhými, ale také komunikaci jako naši mluvu a naše vyjadřování se, komunikaci v našem vlastním nitru, kterou vedeme sami se sebou, komunikaci s Bohem/Vesmírem a anděly, a v neposlední řadě také vzájemnou komunikaci s přírodou a životním prostředím. Všechny tyto formy komunikace jsou důležité a v tomto týdnu nastane vhodný čas se jim více věnovat.

Komunikujeme-li s druhými lidmi, snažíme se obvykle být co nejlaskavější, soucitní a upřímní. Ne vždy se nám to však daří. Všichni máme občas své nálady, problémy, všichni děláme chyby a občas také řekneme něco, co jsme nechtěli. Jindy se i přes naši sebelaskavější mluvu a snahu být jemní cítí naši blízcí uražení nebo dotčení, protože si naše slova zkrátka pochopili po svém. Někdy kvůli tomu následně trpíme pocity viny a celá naše komunikace i vztah se zablokovávají. V tomto ohledu andělé chtějí, abychom se zbavili pocitu zodpovědnosti za to, jak se druzí lidé rozhodují vnímat a reagovat na to, co říkáme. Samozřejmě však přitom záleží na tom, abychom s nimi sami komunikovali z pozice lásky a pravdy. Pokud někomu záměrně říkáme ošklivé věci nebo je záměrně podáváme necitlivě, jedná se o naše rozhodnutí zneužít sílu slova, a to se přičítá k naší karmě. Zraněná srdce druhých jsou pak i důsledkem našich činů, nikoli jejich rozhodnutí – přestože sami mají moc rozvinout si schopnost nenechat se zranit. Ale sami jistě víme, jak složité to někdy může být, zvláště je-li člověk citlivý a nosí srdce na dlani. Komunikujeme-li však opravdu s upřímným a laskavým záměrem a druzí se přesto cítí špatně, není to naše chyba a nemusíme se kvůli tomu trápit. Je třeba se naučit tyto dva případy rozlišovat. Zraníme-li někoho svými slovy, protože se necháme ovládat vlastním egem, přirozeně pak čelíme svému svědomí a je vhodné udělat něco pro nápravu a očištění dané situace. Pokud však v komunikaci vycházíme z pozice lásky a druzí se přesto rozhodnou cítit se ublíženě, není třeba se kvůli tomu trýznit a myslet si, že jsme se zachovali špatně. Kdykoli jednáme z pozice lásky, je to dobře, byť se to všem nemusí líbit. Hovoříme-li k druhým upřímně a z pozice lásky, zůstává naše komunikace čistá a jasná i přesto, že se jim vyslovená pravda nelíbí. Pokud se však kvůli jejich nesouhlasu začneme cítit provinile, naše komunikace se zablokovává. Netrestejme sebe za to, že jiní lidé ještě neumí přijímat pravdu. Víme-li, že jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli, a že jsme k nim přistoupili s láskou a úctou, není třeba svá slova nebo sebe zpochybňovat. Když si vzpomeneme na dřívější léta, jistě najdeme mnoho případů, kdy nám někdo druhý řekl něco pravdivého a také se nám to nelíbilo, protože naše ego se jí cítilo být ohroženo. Mějme tedy soucit se všemi, kteří to zatím neumí a kteří se to učí – a to i naším příkladem.

Hovoříme-li ošklivě sami se sebou, shazujeme-li se, kritizujeme se a pochybujeme o sobě, naše duše se cítí nemilovaná a nešťastná. Následně pak na sebe začíná upozorňovat – často tím, že promítne svou bolest do našeho vnějšího světa a situací, kde je pro nás viditelná: nejčastěji prostřednictvím vztahů a situací, kde se cítíme být zraněni někým jiným nebo nějakými okolnostmi. Přestože mohou být druzí lidé zodpovědní za zraňující slova, která k nám vyslali, my sami jsme zodpovědní za ta, která si vysíláme my sami ve své mysli. Když sami sobě vysíláme ponižující a nemilosrdná slova, naše duše se cítí špatně. A protože se cítí špatně, přitahuje nám takové situace, které odpovídají tomu, co nosíme uvnitř. Je důležité si uvědomit, že spousta těchto zranění z vnějšího světa jsou pouhým odrazem našeho vnitřního sebezraňování. To může vycházet z pocitu, že se musíme za něco potrestat, že si nezasloužíme nic dobrého, když nejsme bezchybní, nebo z jiného podobného dojmu. Kromě toho, když sami sebe shazujeme a nemilujeme, začneme pak vyžadovat podporu a lásku od druhých lidí, protože naše vlastní nám chybí. Protože však uvnitř máme tento nedostatek a ponižování se, zrcadlí se nám ve vnějším světě jen další nedostatek a ponižování. A i když máme kolem sebe lidi hodné a podporující, na našich pocitech nemilovanosti a nedostatečné hodnoty to nic nemění – protože nikdo jiný nemůže nahradit lásku, kterou si musíme dávat my sami. I kdyby se nám dostávalo sebevětšího množství lásky ze strany jiných lidí, místo, kde má být naše vlastní láska, bude stále prázdné. Dokud si sami nedáme svou vlastní lásku, toto místo bude stále čekat na naplnění. A dokud naplněné nebude, pak bez ohledu na to, jak jsme milováni druhými, se prostě milovaní cítit nebudeme.
Komunikace se sebou samými je pak přirozeně protkána s naší komunikací s druhými lidmi. Cítíme-li se totiž dobře sami o sobě, nemáme problém cítit se dobře a sebejistě i v komunikaci s ostatními. Nejsme ovládáni strachem, že by se nám nemuselo dostat jejich lásky, protože máme dostatek své vlastní, a tak přirozeně komunikujeme z pozice lásky a síly, nikoli z pozice strachu a úzkosti.
I naše vyjadřování v rámci monologů je ovlivněno tím, co nosíme sami v sobě a jak jednáme sami se sebou. Například pokud jsme utrpěli nějaké zranění a nevyléčili ho, můžeme mít sklon snažit se neustále chránit před jakýmkoli dalším zraněním a ve svém vyjadřování se pak snažíme předcházet tomu, aby nás druhý člověk svou reakcí zranil. Výsledkem jsou slova nejistá a nejasná, hlas plný úzkosti a někdy také způsob vyjadřování, který druhé předem zastrašuje nebo i oslabuje, protože se (podvědomě) snažíme zabránit tomu, aby nás případě zranili. Máme-li tedy problémy ve vyjadřování se, pohlédněme do vlastního nitra a uvolněme vše, co nám brání být otevření, upřímní a sebejistí.
Komunikace s Bohem/Vesmírem a anděly bývá často opomíjena, proto nám ji nyní andělé připomínají. Mnozí z nás se snaží je uslyšet nebo uvidět, ale to nejsou jediné způsoby, jakými s námi andělé a ostatní bytosti komunikují. Velmi často jsme jimi osloveni ve formě pocitů nebo nápadů, vizí a různých znamení. Může nám v hlavě začít hrát stará písnička, jejíž text nám říká přesně to, co potřebujeme slyšet. Můžeme uvidět nápis na billboardu, který nám sděluje něco důležitého. Můžeme získat pocit lásky a míru jen tak „odnikud“ nebo i fyzický pocit hřejivého tepla, vibrace, uvolnění a další. Někdy s námi andělé komunikují i tak, že nám pošlou do cesty hodného pomocníka ve formě člověka – i to může být odpověď andělů, přestože ten, kdo nám pomáhá, je onen člověk. Andělé nás tedy žádají, abychom nelpěli na určité formě komunikace s nimi, ale otevřeli se všem cestám, jimiž nám posílají své odpovědi a vedení.
Rovněž nás žádají, abychom se nebáli jim říct (či vypsat) své pocity a myšlenky, které máme vůči nim nebo Nebesům. Chápou, že se mnohdy můžeme cítit frustrovaní nebo nahněvaní, když se nám něco nesplní podle našich představ nebo když se nám zdá, že naše modlitby nebyly vyslyšeny. Andělé nám vždy připomínají, že každá modlitba je vždy vyslyšena a zodpovězena, jen je to někdy v jiné formě nebo jinou cestou, než jak jsme to očekávali, a pak si myslíme, že se to nesplnilo. Hluboko v nitru to víme i my sami – že věci se vždy dějí tak, jak je to pro všechny nejlepší. Našim pocitům frustrace to však nemusí nijak pomoci – a andělé chtějí, abychom jim je vyjádřili a vyvztekali se nebo vyplakali se jim, i když třeba víme, že pro nás dělají to nejlepší. Andělé nemají ego jako my a nikdy se necítí špatně, když se na ně zlobíme nebo máme nějakou jinou lidskou emoci. Bezpodmínečně nás milují a s uvolněnou energií dokážou velice dobře pracovat, a tak jim ji prostě dejme. Nemusíme se cítit provinile za to, že jsme lidé a máme lidské pocity. Andělé chápou, jak těžké někdy je žít v lidském světě, a nikdy nám nebudou vyčítat to, že se nějak cítíme. Pokud tedy v sobě chováme nějaké takovéto pocity, dejme jim je. I to pomůže očistit naši komunikaci – a nejen na Zemi, ale i vůči Nebesům.
A nakonec, komunikace s životním prostředím neznamená pouze komunikaci ve formě slov (mnozí komunikujeme s přírodními bytostmi, dušemi stromů, jiných rostlin a dalšími), ale také komunikaci coby vzájemné působení mezi námi a prostředím, v němž žijeme – a to jak venku, tak i vevnitř, v našem domově. Náš domov odráží naše nitro. Andělé nám doporučují pročistit svou energii a také komunikaci tím, že si uklidíme a provětráme své domovy, vneseme do nich více přírodní energie (např. ve formě krystalů nebo rostlin) a přečíst si také něco o principech feng-shui (osobně velmi doporučuji knížku od Karen Kigston – Zbavte se nepořádku s feng-shui!). Energie našeho domova je utvářena a ovlivňována námi, ale zpětně zase působí ona na nás. Necítíme-li se tedy doma příjemně, můžeme nyní udělat něco pro pozitivní změnu v této oblasti.
I naše životní prostředí venku odráží určitým způsobem nás samé a působí na nás. Ať už se jedná o naše blízké okolí anebo životní prostředí v rámci celé planety, uděláme-li pro něj něco dobrého, tato energie se vždy navrátí zpět k nám. Andělé a také víly – andělé přírody – by nám rádi ukázali, jak moc můžeme pozitivně ovlivnit náš svět i své okolí. Důležité je věřit v moc svého působení (např. modliteb, vysílání energie, aktivní dobrovolné činnosti apod.), byť nemusí mít v brzké době viditelné výsledky. Již však můžeme pozorovat například to, že se zvýšeným počtem lidí, kterým záleží na ekologickém zpracovávání odpadu, dobru zvířat apod., se začal také zvyšovat počet výrobků z recyklovatelných obalů, města podporují třídění odpadu ve formě různých letáčků i nových kontejnerů, propagují se a nabízejí veganské a vegetariánské pokrmy, a to i v restauracích… Zkrátka nám chtějí říci, že to, jací jsme, a to, co děláme, má široký dopad na naše okolí, na společnost i na svět – a že v tom dobrém díle máme vždy pokračovat, bez ohledu na to, zda už vidíme výsledky a nebo ne. Cítíme-li, že jsme k tomu vedeni, vytrvejme bez ohledu na cokoli. Tato dobrá práce a láskyplná energie se totiž vždy dostane tam, kde je potřebná, a zpětně se zase vždy dostane potřebné energie nám, když ji budeme potřebovat.

Léčení naší komunikace může výrazně podpořit modrá barva ve světlých odstínech, nejlépe blankytná, podobně jako je barva nebe, a to ve formě krystalů a šperků této barvy, nebo také oblečení. Tato barva rezonuje s vibracemi naší krční čakry, což je energetické centrum umístěné v našem hrdle, které souvisí s naší komunikací… a ve kterém se rovněž vytvářejí bloky (a někdy i fyzické bolesti), máme-li v komunikaci nějaké problémy. Hudební skladby pro krční čakru (mnohé najdete na YouTube, v angličtině např. pod heslem „Throat Chakra Healing“) mají také tyto vibrace, mohou tedy pomoci stejně tak. Andělé nám rovněž doporučují přivolat si na pomoc archanděla Gabriela, anděla komunikace, který nám pomůže celým procesem odblokovávání a změn projít, abychom se nebáli se vyjadřovat, nebáli se mluvit o tom, co cítíme nebo co si myslíme, abychom pročistili své vztahy, nechali potlačená slova vyjít ven (třeba i prostřednictvím deníku nebo promluvy k andělům, nechceme-li je nikomu říci) a to i třeba již zmíněný vztek na Boha nebo cokoli jiného, co v sobě dusíme a co často potlačujeme v domnění, že „to bychom cítit neměli“. Potlačená slova vytvářejí bloky. Některé bloky mohou být i desítky let staré, protože jsme kdysi někomu něco neřekli, i když jsme chtěli. Andělé chtějí, abychom to řekli teď, byť jen svému deníčku nebo v soukromí jim, popř. si o tom promluvili s blízkým přítelem.
Toto souvisí to také s nevyřčenými slovy našim zesnulým blízkým. Bez ohledu na to, jak nepatřičná nebo špatná se nám mohou naše slova či pocity zdát být, je třeba je vyjádřit, i kdyby jen v duchu. Kvůli našim nevyřčeným a potlačeným pocitům a slovům se někdy naši zesnulí blízcí mohou zdráhat pokračovat dál, protože si přejí jít dál s čistým štítem, s naším odpuštěním a požehnáním. (Totéž můžeme aplikovat v případě osob, které nezesnuly, ale které jiným způsobem odešly z našeho života, aniž bychom jim sdělili, co jsme si přáli.) Nastal čas to říct. Můžeme jim napsat dopisy se všemi pocity, které jsme v sobě dusili, a nikdy je neodeslat, popř. je spálit a odevzdat tak Bohu/Vesmíru, aby je proměnil v čistou energii. Pokud jsme vzteklí i sami na sebe, protože jsme něco pokazili nebo (ne)udělali, můžeme napsat dopis i sami sobě. Andělé nám říkají, že nemáme své pocity soudit, ale prostě je vyplavit. Mohou přitom zařídit, aby uvolněná energie nikomu neuškodila a pouze se uvolnila a proměnila v neškodnou neutrální energii.
Léčení naší komunikace ve všech těchto ohledech nakonec přinese požehnání nejen nám, ale i všem našim milovaným, našim vztahům, našemu životnímu prostředí a také dalším duším, o nichž ani nemusíme vědět. Jakékoli léčení si věnujeme, je darem jak pro nás, tak i pro všechny ostatní. Neodkládejme to tedy a pusťme se do toho. 

– Magda

* * *

Pro výklad používám Tarotové karty strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Vybírám tři karty, které nejsou chronologicky řazeny, všechny platí souběžně pro celý týden a vzájemně se svými významy doplňují. Společně nám přibližují ladění tohoto období. Při čtení výkladu sledujte i své pocity, myšlenky, vize či slova, která vás přitom napadnou, neboť představují doplňující andělské vedení konkrétně pro vás a vaši situaci.
První kartou pro tento týden je Čtyřka Citů, která vypovídá o naší nespokojenosti se současným stavem věcí. Můžeme být i pouze znudění nebo unavení stereotypem, což můžeme snadno změnit tím, že se otevřeme něčemu novému a vyzkoušíme nové aktivity. Hlavní význam této karty však spočívá v upozornění, že se více zaměřujeme na to, co nemáme a co není tak, jak bychom chtěli, místo abychom si vážili toho pěkného, co máme, přání a překvapení (i těch nejmenších), která se nám plní, a rozzářili se vděčností za ně. Z toho pak pramení pocity frustrace a nespokojenosti. Vděční přitom můžeme být předem i za to, co ještě nemáme, ale co si přejeme a co věříme, že dostaneme, což je jednou z technik zhmotňování. Také vypovídá o tom, že se nám možná dostává něčeho dobrého, ale my tomu nevěříme a odmítáme to přijmout, kvůli čemuž se pak opět cítíme nespokojení a myslíme si, že to Nebesa jsou na vině, že něco není tak, jak jsme chtěli. Je třeba se začít dívat na to, co máme, být za to rádi, a i když máme možná v životě mnoho takových věcí, které si nepřejeme a které se nám nelíbí, nemusíme se v těchto pocitech zbytečně utápět a přehlížet kvůli tomu to dobré, co k nám přichází. Čím více si stěžujeme, tím více důvodů ke stěžování dostaneme. A obdobně, čím více budeme za něco rádi, tím více potěšení se nám bude dostávat.
Andělé říkají, že naše frustrace může být způsobena i tím, že jsme sice vyslali své modlitby, ale nejednali podle následujícího vedení, kterého se nám dostalo, a tak nemohly přinést kýžené výsledky. Říkají, že si mnohdy stěžujeme na to, že se nám něco nesplnilo, ale že přitom ke splnění přání byla potřeba jen naše akce, ke které nás vedli a kterou jsme neudělali. A jsme-li zaměření na negativitu, tím spíše nám pak uniká naše vnitřní vedení, protože je přehlušeno naší navztekanou myslí. Když si přestaneme stěžovat, snáze uslyšíme vnitřní hlas a snáze pak také učiníme svá přání skutečností.

Druhou kartou je Strážce Citů. Vypovídá buď o osobě nebo situaci. Jako osoba je to někdo srdečný, laskavý, spolehlivý a velmi štědrý, kdo nám může být v tomto období nápomocný. Andělé říkají, že takovou „osobou“ je pro nás i Bůh/Vesmír – dává nám mnoho, pomáhá nám, vždy stojí při nás… ale my toho nedbáme, protože chceme to a tamto, a ne toto (přestože by to pro nás bylo stokrát lepší), a pak ho viníme za svou nespokojenost (viz. předchozí karta). Mnohdy si nevážíme toho, co nám Nebesa dávají a čím se nám také snaží pomoci růst a léčit se, a místo toho vše jen kritizujeme, stěžujeme si a změnám, ke kterým nás vedou, se bráníme. Tato karta je tedy vedením k tomu, abychom si uvědomili, že Bůh/Vesmír nás opravdu miluje, vždy je tu pro nás a vždy nás podporuje všemi prostředky, který se dá. Jsme to většinou my, kdo se brání přijímání hojnosti, ať už z pocitu nezasloužení si nebo z nedůvěry v dobro. Pokusme se tedy více si uvědomovat Boží přítomnost ve svém životě a probuďme ve svém srdci vděčnost za tuto neskonalou a věčnou podporu.
S ohledem na naše vztahy nás tato karta vede k tomu, abychom sami byli štědří a brali v potaz, že my i všichni ostatní děláme chyby – a měli k sobě i k nim soucit. Neznamená to nechat si „kálet na hlavu“, ale umožnit druhým, aby se cítili milovaní a přijímaní i přes to, že nejsou dokonalí (což ostatně nejsme ani my). Tím si ve svých vztazích vytvoříme laskavé prostředí, kde se nikdo nebude muset bát, že by měl být trestán za svou lidskost – s níž jsou občasné chyby a omyly přirozeně spojeny.
Pokud se jedná o nějakou situaci, velmi nám pomůže vyspělý postoj a důvěra. To souvisí jak s důvěrou vůči druhým, tak i s důvěrou v sebe samé. Našim vztahům velmi prospěje, budeme-li se sami cítit lépe a věřit si, protože tím vzroste i naše schopnost věřit druhým, kteří si naši důvěru zaslouží. Mnohdy totiž nevěříme ani jim a naše vztahy tím trpí. Jsme tedy vedeni k uvolnění bloků v naší schopnosti věřit, k vyléčení starých ran a obav v souvislosti s důvěryhodností, a v rozvíjení vzájemné důvěry mezi námi a druhými lidmi. 
Rozvoj důvěry je velmi důležitý, a to i ve vztahu k Bohu/Vesmíru. Často mu totiž nevěříme, že pro nás chce to nejlepší. Náš rozum ukazuje prstem na všechny ty hrozné věci a nespravedlnosti, které se nám dějí, a říká nám: „No jen se podívej, že to není pravda, když se děje to a to a děje se to tak a tak!“ Důvěra je však otázkou rozhodnutí, takže je jen na nás, zda se rozhodneme uvěřit, že z dané situace opravdu vyrůstá něco důležitého a dobrého, a nebo se necháme přemluvit rozumem, že je to jen lež a že ničemu a nikomu věřit nemůžeme a že všechno je jen špatné. Naše volba však přitom může ovlivnit i to, co si následně začneme přitahovat do života – jak se říká: ať tak, či tak, vždy budeme mít pravdu.

Poslední kartou pro tento týden je Pomocník Myšlenek. Jako myšlenková karta představuje protiklad předchozích karet citových. Tato karta představuje jakýsi „protivítr“. Andělé říkají, že se jedná především o náš vlastní rozumový protest proti našim citům (jejich léčení a dalším změnám) a že to může být překážkou v našich vnitřních proměnách. Mnohdy, když začneme své srdce léčit a uvolňovat bolest, okamžitě zasáhne naše ego, které tomu chce zabránit v domnění, že je to nebezpečné a že nás to ohrozí. Tak potom lpíme na staré bolesti. Ego nám říká „Když si to nebudeš pořád připomínat a pořád na to pamatovat, hned ti to udělají znovu!“, jinými slovy „Setrváváním ve staré bolesti zůstáváš v bezpečí a nikdo ti tak nemůže nic udělat.“ To je však velká iluze, neboť srdce přeplněné bolestí nedokáže pořádně vnímat vnitřní vedení, nedokáže se cítit milované, a v konečném důsledku je v mnohem větším ohrožení, než v jakém může být ve stavu čistoty a naprosté lásky, přestože je spojen i se zranitelností. Přestože jsme citliví a zranitelní a můžeme se vždy setkat s neláskyplnými lidmi, jejichž chování nás zasáhne, čisté srdce se dá mnohem snáze do pořádku (je-li vůbec zasaženo!) než srdce, které je už tak dobité starými, stále dokola otevíranými ranami.
Rovněž to může znamenat nepříznivé reakce našeho okolí, kterými se nemáme nechat odradit od našich změn. Někteří lidé nemají změny rádi a mohou se nás snažit od nich odrazovat, kritizovat je (nebo i nás), obviňovat nás, zastrašovat nás, vykládat nám celé seznamy cizích ztroskotání, kteří se rozhodli podobně… apod. Totéž může dělat, jak už bylo zmíněno, náš rozum. Všechno to zpochybňování, podkopávání naší víry a lámání naší vůle, jsou zkoušky toho, jak moc jsme sami sobě věrní… a nebo naopak nejsme. Odolejme tedy tomuto možnému odporu a zůstaňme sami sobě věrní.

SHRNUTÍ
Tento týden nám přinese mnohé příležitosti k vyléčení vnitřních bolestí, které mohou zasahovat do našich vztahů s druhými lidmi i do vztahu k sobě samým. Budeme hodně odpouštět, rozvíjet v sobě soucit a štědrý postoj, budeme se učit více oceňovat Boha/Vesmír a jeho přítomnost v našem životě a budovat si vlastní sebejistotu skrze víru v sebe samé a ve vedení našeho vlastního srdce. Toto je čas pro nás a naše léčení, které potřebujeme. Budeme propouštět své návyky dívat se na věci negativně a učit se novým, zdravým a prospěšným, které nám pomohou přitahovat si do života více potěšujících zážitků. Již teď se nám dostává mnoha dobrých věcí, ale v zápalu negativity je přehlížíme a máváme nad nimi rukou. Nyní je vhodný čas na tom zapracovat a stát se více vděčnými než nevděčnými :)
Dovolme si otevřít své srdce a nechat z něj vyjít ven všechno, co tolik toužilo propustit. Mohou to být i dlouhá léta staré rány a bolesti, kvůli kterým jsme se zatvrdili a nebo kvůli nimž jsme si odpírali dobro v domnění, že si ho nezasloužíme „za to“ a „za tohle“. Rozvíjejme důvěru v sebe samé – přijměme, že jako lidé budeme vždy dělat chyby, ale že to neznamená, že se na sebe nemůžeme spolehnout a že bychom se nemohli věřit. Přinejmenším můžeme věřit v to, že vždy uděláme to nejlepší, co budeme moci. Totéž platí i ve vztahu k druhým lidem. Rozviňme si ve svých vztazích atmosféru přijetí a láskyplnosti, která nám i druhým dovolí být sami sebou bez pocitů viny, bez výčitek nebo obviňování a beze strachu, že budeme za svou lidskost potrestáni. Touto změnou můžeme své vztahy velmi obohatit a rovněž si do svého života přitáhnout více takovýchto přijímajících a láskyplných osob.
Naše sebeláska a sebedůvěra je velmi důležitá. Nebojme se ji rozvíjet. Není nic špatného na tom být sebevědomí a mít se rádi. Je to dobré pro nás i pro všechny ostatní. Na světě bude hned více lásky, když si ji dovolíme rozvinout ve vlastním srdci a nálsedně i ve své komunikaci. Léčení nás samých je klíčem k léčení ve světě. Není třeba se toho bát. Naši andělé i Bůh/Vesmír budou vždy s námi a vždy nám poskytnou všechno, co pro své uzdravení budeme potřebovat. 

* * *

zdroj: andelskydenik.blogspot.cz

Děkujeme

svět zázraků

Setrváním na těchto stránkách souhlasíte s použitím cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close