Karetní výklad strážných andělů pro týden od 18. do 24.5. 2015

Milí přátelé,

nadchází nám týden, v němž se Merkur ubírá do své retrográdní fáze, která začne 19.května a potrvá celkem tři týdny. Tyto retrogrády jsou každý rok tři a jako takové nám mohou v mnoha věcech posloužit. Není třeba chápat je negativně nebo z nich mít strach. Přestože vyvolávají na povrch spoustu věcí, často jsou to věci, které v nás či jiných lidech dávno byly, jen jsme je odmítali projevit, a tak pro nás nemusejí být až takovým překvapením. Stejně tak zvýšená náladovost, sklony ke vztahovačnosti a nepříjemná komunikace nám mohou posloužit jako trénink pro naši schopnost udržet si vnitřní mír bez ohledu na druhé lidi a jejich chování nebo na jiné vnější okolnosti. Náš vnitřní mír je velmi důležitý, protože díky němu nepřicházíme zbytečně o svou energii, kterou jinak plýtváme právě na různé zbytečné konflikty, negativně laděné diskuze, které nikam nevedou, užírání se negativními myšlenkami a pesimistickými scénáři apod. Toto období je pro nás výzvou k tomu, abychom si ze svého vnitřního míru učinili prioritu. Dopřávejme si více spánku, meditujme, obklopme se kamínky, afirmačními kartičkami nebo nápisy (máte-li nějaký svůj bloček nebo sešitek, kam si píšete pozitivní afirmace nebo milá slova, doporučuji brát si ho všude s sebou :)), věnujme se sportování dle vlastní chuti (i pouhé protáhnutí na podložce dokáže divy!) a dopřávejme si také dostatek vody na pití a lehkou stravu ve formě ovoce a zeleniny, které rovněž obsahují vodu. Voda pomáhá našemu tělu nejen fyzicky, ale i energeticky se vnitřně očistit od všech škodlivin, a jako taková je ničím nenahraditelná. Pijeme-li kávu, ovocné šťávy nebo čaje, které vodu z našeho těla odvádějí, je o to důležitější ji neustále doplňovat. Ti z nás, kteří mají nějakou závislost, budou možná stát před pokušením ponořit se do ní ještě více, zvláště jsou-li zvyklí k této závislosti utíkat při problémech a náročných situacích. Vždy však můžeme požádat své strážné anděly a archanděly Rafaela a Michaela, aby nám s naší závislostí pomohli, aby nás zbavili chutí i nutkavé potřeby, aby nám pomohli zbavit se strachu z emocí a citových zranění, která svou závislostí možná potlačujeme, aby nás dovedli k odborníkům a léčivým prostředkům, které pro nás budou ty nejlepší a které budou efektivní, a rovněž také o podporu ve formě pozitivně naladěných lidí. Naše duše i těla potřebují lásku a ať už jim tuto lásku projevíme jakýmkoli způsobem, vděčně se nám odmění.
Obdobně jako detoxikace těla nám může posloužit rovněž očištění naší emoční a myšlenkové energie ode vší negativity a dramat, která mnohdy prožíváme pouze vnitřně, aniž by se přitom cokoli skutečně dělo. Všechna tíha, kterou jsme si v sobě nahromadili, může nyní vyplouvat na povrch a my můžeme být podráždění, otrávení, unavení a reagovat nepřiměřeně – stejně tak jako ostatní lidé. Čím méně negativních emocí a myšlenek v sobě budeme mít, tím méně budou rezonovat s těmito energiemi u druhých a tím méně zbytečných konfliktů a dramat bude mezi námi vznikat. K záležitosti komunikace rovněž patří způsob, jakým jednáme sami se sebou. Kritizujeme se? Shazujeme se? Ponižujeme se před druhými? Říkáme si, že na nás nezáleží? Ať je to cokoli, i toto budeme moci v následujícím období změnit. Všímejme si toho, zda problémy, které prožíváme, a pocity nenaplnění, které cítíme, náhodou nepocházejí z naší nízké sebeúcty a negativního jednání se sebou samými. Okolí nám často pouze zrcadlí způsob, jakým se k sobě stavíme my sami. Je-li to tak, pak začněme ve svém nitru vést pozitivní a láskyplné hovory (doporučuji cvičení se zrcadlem od Louise Hay! – viz. odkaz na konci výkladu) a věnujme se rozvíjení sebelásky. I ta je velkou součástí našeho vnitřního míru, neboť máme-li se opravdu rádi, pak se jednoduše nechceme zbytečně rozčilovat a ubližovat si stresem. Jsme asertivní a nebojíme se stát si za tím, co víme, že je pro nás dobré. Nebojíme se vyjadřovat své potřeby a nezanedbávat je kvůli někomu nebo něčemu jinému. Navíc, jsme-li asertivní a udržujeme si svůj vnitřní mír, ukazujeme tak lidem, že rozčilovat se a věci dramatizovat není jediný způsob, jak se k nim stavět, a že to opravdu jde i jinak. Soustředíme-li se tedy na svou vnitřní práci a rozvíjení svého vlastního vnitřního míru, přinese to velký prospěch všem.
Přeji nám všem, ať do tohoto období vstoupíme s otevřeným srdcem a ať vděčně přijmeme všechny změny, které nás v něm čekají. Pamatujme, že Vesmír pro nás chce jen to nejlepší, a že právě tyto změny mohou být tím, co celou dobu potřebujeme k naplnění svých přání. Jsou to odpovědi na naše modlitby a samotný Vesmír hýbe svými planetami tak, aby nás k nim dovedl ♥
 

První kartou pro tento týden je karta Oslava, která nám říká, že naše budoucnost je nádherná a plná požehnání a že v tuto skutečnost máme věřit, i kdyby se momentálně věci vyvíjely způsobem, který se nám nelíbí a který v nás může vyvolávat obavy a nejistotu. Máme velkou podporu všech andělů, archandělů, Boha, i dalších bytostí světla, a ti všichni stojí při nás a chtějí nám pomoci zajistit tu nejkrásnější budoucnost pro nás jako jednotlivce i pro nás jako lidstvo. Naše přání, přirozené zájmy a vysněné cíle nám ukazují, kam se máme vydat, aby to přineslo radost a štěstí nejen nám, ale i ostatním. Máme-li nějaké pochybnosti, zda si to můžeme opravdu dovolit, je pro nás tato karta povzbuzením, že se do budoucna nemáme čeho bát a že všechno zvládneme. Rovněž říká, že jakékoli těžké časy, které teď možná prožíváme, zase pominou a že si máme udržet víru, že vše dopadne nejlépe ku prospěchu všech zúčastněných.

Druhou kartou pro tento týden je Sedmička Citů. Ta vypovídá o tom, že odkládáme nějaké rozhodnutí a že váháme – a to proto, abychom nenahněvali nebo se nějak nedotkli někoho jiného. Poukazuje na náš sklon upřednostňovat druhé před sebou samými a obětovat se pro ně – až do té míry, že šlapeme po své vlastní svobodě a nedovolujeme si jít za svými vlastními sny, jak jsme zaneprázdněni starostí o jejichblaho. Místo abychom pak naplňovali své poslání, rozhodujeme se mezi ním a mezi zavděčením se jiným lidem. Někde v nitru je nám přitom jasné, kterou volbu učinit, avšak kvůli starosti o druhé a o jejich city nebo reakce nám naše rozhodování tak jasné nepřipadá. Nejsme si jisti tím, co může následovat, nevíme, zda budeme opravdu šťastní, když půjdeme za svým, pochybujeme o svých schopnostech a možná jsme na druhých lidech závislí, a tak nám přijde prioritní starat se hlavně o ně a jejich spokojenost. Je třeba si uvědomit, že zavděčování se druhým na úkor sebe samých nevychází z lásky, ale ze strachu, a že kdykoli následujeme strach, posilujeme jeho moc, kterou má ve světě – a to rozhodně není naším posláním. Skutečná pomoc druhému člověku je vždy založena na lásce a jsme k ní vždy jasně vedeni. Pokud však odkládáme nějaké rozhodnutí týkající se našeho vlastního života, jen proto, aby na to někdo nereagoval negativním způsobem, projevujeme tak neúctu sami sobě a svému vnitřnímu dítěti – a to pak má pocit, že není hodno lásky a že se musí o to více snažit všem zavděčit a všechny činit šťastnými… protože když nedáváme lásku a úctu sami sobě, vyžadujeme ji od druhých a stáváme se na jejich uznání, přízni a souhlasu závislí. Naším posláním není posilovat ve světě omezení a nezdravé návyky vedoucí ke shazování sebe samých. Ponižovat se a znevažovat své vlastní potřeby není projevem skromnosti, je to neláskyplné chování vycházející z našeho ega, které nás tímto způsobem oslabuje, aby nad námi mělo nadále kontrolu. Je na nás, zda budeme poslouchat ego a nebo lásku vyvěrající z našeho srdce. Ego nás ovládá prostřednictvím našeho rozumu, kdy nám podsouvá logické argumenty, proč něco nedělat, proč se o něco nepokusit, proč si udržet omezení, které nás svazuje, proč by bylo všechno ještě horší, a spoustu a spoustu dalších nesmyslů, které však přijmeme za své, zdají-li se být logičtější než vedení srdce, které je založeno čistě na intuici a víře. A právě k víře jsme zde vedeni – abychom měli víru v sebe, ve své anděly, i v druhé lidi a vykročili kupředu tak, jak to hluboko uvnitř cítíme. Zvládneme to. I druzí to zvládnou. Není třeba nic odkládat. Všechno dopadne dobře.

Třetí kartou pro tento týden je Čtyřka Hojnosti, která může mít dva významy. V obou případech však poukazuje na nezdravý extrém, na němž je třeba zapracovat.

V prvním případě poukazuje na to, že tak úzkostlivě schraňujeme své vnitřní či vnější bohatství, že se stáváme uzavřenými a zahořklými, protože energie mezi námi a druhými lidmi se nemůže vyměňovat a proudit mezi námi. V jistém smyslu poukazuje na náš strach dávat lásku nebo sklon své dávání lásky podmiňovat (“Budu tě mít rád/a, až…” nebo “Nemůžu tě milovat, když…”), což může být i forma citového vydírání. V takovém případě uzavíráme své srdce a odmítáme dávat druhým lásku, když se nechovají podle našich představ. Pokud nám někdo ublížil nebo ubližuje, přirozeně máme strach se mu otevřít, a andělé říkají, že je v pořádku se chránit, avšak ne takovým způsobem, který nám úplně upírá možnost milovat, protože ta je základem pro naši vitalitu a štěstí. Odmítáme-li milovat druhé, ať už z jakýchkoli racionálních důvodů, škodíme vlastnímu srdci. Tato karta poukazuje na přílišné lpění na něčem, co nám škodí, ale co považujeme za projev spravedlnosti nebo ochrany, co nám připadá správné… a co se v našem nitru pomalu mění na starou, těžkou energii. Andělé to přirovnávají k vodě v potocích a stojatým vodám. Můžeme si velice dobře všimnout, že ve stojatých vodách se snadno tvoří spousta žabince, zatímco ve vodních tocích je najdeme jen zřídka – právě proto, že voda v nich proudí! Stejné je to s naší energií. Nedovolujeme-li jí proudit v domnění, že nás to nějak ochrání, mění se v našem nitru (a i v našem těle) na hutný žabinec, který znečišťuje naše nitro, a naše energie má pak ještě větší problém zdravě proudit. Andělé nám radí, abychom sami sobě dovolili milovat sami sebe i druhé naplno, tak, jak to jen jde, a pokud máme z někoho strach, máme učinit zdravá protiopatření – vymezit si jasné hranice, vyjasnit si s druhými, co je a není přijatelné, přerušit kontakt s těmito lidmi, vyjádřit svou pravdu… zkrátka udělat to, co cítíme, že udělat potřebujeme. Můžeme také požádat anděly, aby vedli naše slova a činy tak, abychom jednali z pozice lásky, nikoli ze strachu, aby naše slova i činy přinesly největší prospěch všem zúčastněným a my tak z dané situace mohli odejít s čistým karmickým štítem. Lásky se nemusíme bát. Druhé můžeme milovat, aniž bychom se jim přitom servírovali na talíř. Schopnost milovat nás nijak neoslabuje ani neohrožuje – dává nám možnost udržet si vlastní štěstí v životě a zdravé proudění energie uvnitř nás. Chránit se můžeme velmi efektivními způsoby, avšak upírání si vlastní lásky a schopnosti milovat mezi ně nepatří. Máme-li strach dávat lásku, požádejme archanděla Michaela, aby nám pomohl zbavit se tohoto strachu a zajistit nám citové, psychické i fyzické bezpečí, zatímco se budeme odblokovávat, i poté.

V neposlední řadě tato karta také poukazuje na naše lpění na starém a neochotě se toho vzdát, abychom mohli přijmout něco nového, což může být rovněž velkou překážkou v cestě za našimi splněnými sny.

Druhý význam této karty spočívá v našem nadměrném rozdávání se. To souvisí s naším problémem něco opravdu přijímat. S dáváním obvykle nemáme problém, avšak nedovolujeme-li si zpětně něco přijímat, dostáváme se až na hranice vyčerpání – a mnohdy je i překročíme. Ve snaze být dobří a hodní k druhým často zapomínáme být dobří a hodní sami na sebe. Pomáhat a dávat je krásné, avšak jen tehdy, umíme-li také přijímat a dovolujeme si to. Chceme-li pomáhat a dávat, můžeme se tomu radostně věnovat s tím, že budeme pomáhat a dávat i sobě a dovolíme i druhým, aby pomáhali a dávali nám. Naučme se také vymezovat zdravé hranice, protože ne vždy je naše dávání času, energie, peněz aj. skutečně efektivní. Andělé nás v tomto ohledu vedou k objektivnímu posouzení všech osob, věcí, činností a situací, do nichž investujeme svou energii v jakékoli formě, a přestali ji vkládat tam, odkud se nám nijak nevrací a kde nemá žádný efekt. I to je součást sebelásky.

Tato karta zahrnuje i to, že kdykoli něco přijmeme, hned to zase někomu dáme nebo to odmítneme a nepotěšíme se tím. Neumíme přijímat radost a štěstí. Pořád něco děláme, pořád se o něco snažíme, ale nikdy si nedovolíme se z výsledků upřímně potěšit a užít si to. Nebo když nás někdo pochválí, hned to shodíme a začneme místo toho chválit my jeho, apod. Energie, kterou jsme tolik potřebovali, pak místo toho, aby nám předala svou výživu, propluje námi dál a nic si z ní nevezmeme. Strádáme pak dál… a dál a dál také dáváme a pomáháme, abychom si vysloužili to, co nakonec stejně nepřijmeme. Má tohle smysl? Podívejme se na oblasti, v nichž naše energie není efektivní, a přestaňme ji do nich vkládat – ale rovněž zapracujme na své schopnosti přijímat a opravdu využívat energii, které se nám dostává zvenčí. Tak jako když sytíme své tělo, které si z jídla bere potřebné živiny pro své fungování, i naše duše potřebuje přijímat to, co ji vyživuje. Odmítání přijímat není žádným projevem šlechetnosti ani úctyhodné skromnosti – je to forma sebezneužívání a sebezanedbávání, která ubližuje naší duši a upírá jí naplňování jejích přirozených potřeb. A strádá-li naše duše nebo tělo, přirozeně se začne ozývat – a třeba nám i přitahovat do života problémy, jejichž prostřednictvím nás na tuto skutečnost upozorní.

V obou případech se jedná o naše nezdravé návyky, které brání zdravému proudění a využívání naší energie. Mnohé problémy v našem životě přitom mohou souviset právě s těmito našimi návyky. Ať už máme jeden, druhý, či oba návyky, nyní je vhodný čas začít je odstraňovat a více si uvědomovat, jak pracujeme se svou energií (i ve formě času, peněz, emocí apod.) Možná máme příliš nízkou sebeúctu nebo nízké sebevědomí, kvůli kterým se pak necítíme být hodni splnění svých přání. Pořád pro ně něco děláme a usilujeme o ně, ale když neumíme přijímat, nemohou k nám splněná přání vůbec přijít, protože z nás vyzařuje neochota je přijmout a pocity nezasloužení si. Nebo toužíme po lásce či hojnosti, ale sami se zdráháme ji dávat a sdílet. Všechny tyto návyky je třeba se odnaučit. Naši andělé povedou každého z nás tak, jak to bude sám potřebovat, vlastním tempem, vlastním způsobem, vlastní cestou.

Celkově je tento týden o péči o sebe samé a budování vlastní sebeúcty. Karty nám říkají, že všechno dopadne dobře, ale že se mezitím potřebujeme podívat na to, jak zacházíme sami se sebou, a změnit to v případě, že k sobě nemáme zdravý přístup. Jsme stejně důležití jako všichni ostatní. Stejně tak, jako jsme zvyklí dávat, bychom měli být zvyklí i přijímat – s čímž souvisí také schopnost vyjádřit své potřeby a stát si za svými hranicemi. I to je přijímání. Dovolit si chtít to, co víme, že potřebujeme, je zdravá forma sebelásky, která podporuje naše duševní i fyzické zdraví, a tím je v konečném důsledku prospěšná nám i všem ostatním, kterým pak můžeme efektivněji pomáhat, cítíme-li se k tomu vedeni. Nemáme svou energii rozhazovat ani všechnu obětovat druhým. Je třeba si ponechat energii potřebnou pro sebe. Nijak to nesouvisí se sobectvím (jak by poznamenalo naše ego) – je to projevem zdravé sebelásky, která je základní živinou pro naši duši, stejně tak jako vitamíny pro naše tělo.

Rovněž se nemůžeme zanedbávat ani co se týká našich životních rozhodnutí. Jedná-li se o náš život a naši budoucnost, je třeba postavit sebe na první místo a rozhodovat se tak, jak to cítíme my. Brát ohled na druhé a jejich city je dobré, ale nikdy by to nemělo být na úkor nás a našich citů. Druzí sami zodpovídají za své životy a za to, jak se rozhodnou postavit k jejich okolnostem. To nechme na nich a mějme důvěru v jejich schopnost přijímat změny a poradit si. My se soustřeďme na svůj život a na to, co s ním děláme. Naším posláním je pomáhat světu, ale nikoli se druhým zavděčovat a sami sebe přitom shazovat. To nikomu nepomáhá. Jediné, co tím vyživujeme, je ego a strach. Jsme tu proto, abychom tento škodlivý vzorec prolomili – a můžeme s tím začít hned teď. Přestaňme se klanět strachu z toho, co tomu řeknou druzí, co špatného by se mohlo stát apod. a začněme naslouchat lásce v našem srdci. Když přestaneme poslouchat ječící ego, uslyšíme klidný a tichý hlas lásky, Boží lásky. A ta pro nás chce jen to nejlepší. Potýkáme-li se ve svém životě se situacemi, v nichž se naprosto jasně projevují naše nezdravé návyky – ať už sklon nic nedávat nebo naopak sklon dávat přespříliš – jsou to pro nás modelové situace, na nichž se učíme tyto návyky odstraňovat a stavět se k daným situacím novým způsobem.

Je třeba začít brát ohled na sebe samé a rozhodovat se ve svém životě tak, aby to bylo v souladu s naším upřímným přáním a naší pravdou. Je třeba o sebe pečovat, a to jak v rovině duševní, tak v rovině fyzické. Potřebujeme-li něco neodkladně vyřídit, učiňme tak, ale co můžeme ze svého rozvrhu vypustit (včetně facebooku ;)) – to vypusťme… a uvolněný čas věnujme meditacím, cvičení, spánku, nebo jiné činnosti, která nám pomáhá k vnitřnímu míru. Projevíme-li takto sami sobě lásku a úctu, ovlivní to pozitivně také všechny ostatní oblasti našeho života včetně vztahů, financí, kariéry a dalších. Láska v jakékoli formě je krásná a léčivá – a nyní je načase, abychom si ji i my vychutnali plnými doušky ♥

* * *