Výklad z karet Doreen Virtue pro týden od 22. do 28.1. 2018

Pro následující týden nám z karet Andělů lásky od Doreen Virtue vyšla karta s názvem ODPUŠTĚNÍ A PONAUČENÍ. Její hlavní poselství pro nás v tento čas vypovídá o tom, jak staré rány z naší minulosti nadále kazí naši přítomnost, a tím i budoucnost. Připomíná nám, jak zbytečně velkou cenu platíme za udržování starých ran ve svém srdci a jejich opakované oživování. Uchováváme-li ve svém srdci bolest, nemůže se v něm usídlit láska. Ze strachu z další bolesti v sobě uchováváme tu starou, aby nepřišla nová, ještě horší. Tento pesimistický pohled na život nám ale nepomůže, neochrání nás a už vůbec nás neučiní šťastnými. Dávat strachu přednost před láskou znamená mu dovolit, aby ovládal náš život.

Zeptejme se sami sebe: “Žiji svůj život ve svobodě a lásce? Nebo se snažím žít každou vteřinu podle toho, jak se co nejlépe vyhnout jakékoli možné bolesti?”

Aniž bychom si to uvědomovali, NEŽIJEME svůj život – PODŘIZUJEME ho strachu a PŘIZPŮSOBUJEME ho tomu, co všechno by se mohlo stát – místo abychom ho prostě ŽILI. Pořád řešíme, co by nás mohlo ohrozit a jak tomu předejít, a teprve podle toho se rozhodujeme, jak žít – podle STRACHU. Výsledkem je život zotročený strachem. Život přísně řízený rozumem a logickými úvahami o tom, jak se co nejlépe vyhnout možné bolesti. Život směrovaný cestami, kde nám podle našeho mínění hrozí co nejméně nebezpečí, namísto cest, kterými by se ubírat skutečně chtěl, bez ohledu na to, co bychom na nich prožili. Žijeme tak jako otroci vlastního strachu.

Uzdravení starých ran a ochota se jich pustit vyžaduje obrovské odhodlání a především vlastní volbu priorit – chce se od nás rozhodnutí, že láska je důležitější než strach a bolest. Musíme se sami za sebe rozhodnout, že svůj život nebudeme žít podle toho, čeho se bojíme a jak bychom se mohli co nejlépe vyhnout bolesti, ale že ho budeme PROSTĚ ŽÍT. Pořád ho ovládáme, pořád se snažíme ho kontrolovat, pořád se snažíme mít vládu nad věcmi, které ho ovlivňují, ale on samotný nám při vší té kontrole utíká mezi prsty. Chceme opravdu ztrácet čas svého života snahou ho řídit? Chceme opravdu promarnit čas, po který bychom mohli milovat a těšit se z lásky, tím, že se budeme snažit bránit všemu, co nechceme, připomínat si všechno špatné, co nás potkalo, a snažit se držet všechno pod svou kontrolou?

Ať chceme nebo ne, bolest k životu patří. Jednou za čas ji stejně prožijeme, ať už se snažíme se před ní chránit jakkoli. Lidské srdce není z kamene a ani být nemá. Snaha “být z kamene” a zatvrdit se, aby se nás nic nedotklo, nás nedovede k ničemu jinému než k dalším věcem, které se nás dotknou, abychom si ten kámen přestali konečně vytvářet a smířili se s nepředvídatelností života. A první krok, který můžeme směrem k tomuto usmíření udělat, je odhodlat se pustit všechno to staré, co jsme v sobě dosud vyživovali, a otevřít se novým, zatím nevyzkoušeným způsobům, jak svůj život skutečně žít. Pustit se starých bolestí, starých křivd, starých zranění, starých podvodů, lží a zrad, starých zklamání… všeho, co v našem životě už vlastně dávno není. Přestat si z každého dnešku vytvářet další včerejšek. Nikdy se nehneme do budoucnosti, pokud si budeme v každém novém dni jen znovu oživovat minulost. A je jen na nás, zda nám lpění na “oprávněném hněvu” nebo na staré bolesti stojí za každý další zkažený den.

Jsme to my, kdo nám toto utrpení způsobuje. Přestože prvotní zranění nám mohl zasadit jiný člověk nebo událost, každé nové otevření této rány je NAŠÍ volbou. Pokud jsme v sobě svou bolest nezpracovali a jen ji opakovaně oživujeme a marníme čas obviňováním toho či onoho, jsme to MY, kdo nám ubližuje. Možná jsme nespravedlivě utrpěli těžké rány, ale všechna ta následující bolest způsobená omíláním těchto věcí pořád dokola, je naprosto zbytečná a nemá už nic společného s původními příčinami. Ukončeme tedy toto sebetrýznění a přestaňme obětovat svůj drahocenný život strachu a starým bolestem. Rozhodněme se, že láska je hlavní. Rozhodněme se věnovat svůj život lásce a neudržujme si ve svém srdci nic jiného než lásku. Přijměme, že život není vždy takový, jaký chceme, ale pořád je to náš život. Pusťme se a uvolněme se. Začněme ho žít.

To je odpuštění.

– Magda

A POKUD SE VÁM BUDE CHTÍT, MRKNĚTE NA NAŠE PRODUKTY URČENÉ NA PODPORU NEZISKOVKY ZDRAVOTNÍ KLAUN :-)