KOUZLO SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ

Každý z nás nosí ve svém srdci hluboké touhy, sny a přání. Některá se nám plní, některá ne, některá se plní hned, jiná zase později. Přestože se může zdát, jako by plnění našich přání probíhalo zcela nahodile a mimo náš vliv, ve skutečnosti existuje mnoho cest, jakými můžeme svým přáním k naplnění dopomoci. O některých z nich si zde povíme.

Víra

Víra je základní ingrediencí pro každé přání. Ať už věříme čemukoli, náš vnější svět tuto naši víru odráží jako zrcadlo – a to jak v případě, že věříme v něco pozitivního, tak i v případě, že jsou naše přesvědčení negativní. Naše víra je velmi mocná. Směruje naši energii a soustřeďuje ji do určité formy, která se nejprve shromáždí v rovině energetické, a pak se promítá do roviny hmotné. Ve svém životě potom přímo vidíme produkty své víry. Problém nastává, když nevěříme, že by se věci opravdu mohly změnit. Vždyť to přece bylo takovou dobu pořád stejné! Ano, ale jen proto, že my sami jsme byli stejní. Pokud se nezměníme my a to, čemu věříme, nemůže se změnit ani to, co nám Vesmír zrcadlí. Ochota se měnit je společně s vírou další nezbytnou složkou plnění našich přání. Jakmile se sami změníme a uvěříme, že opravdu můžeme mít krásnější život, začne nám Vesmír odrážet tuto novou pravdu – a vše se začne měnit společně s námi.

Na tento svět bychom nepřišli s přáními, která by nebylo možné naplnit. Vždy existuje možnost, jak to udělat, jen o ní možná nevíme nebo jí nerozumíme. Jsme k ní však neustále vedeni prostřednictvím vnitřního vedení, a tak mu naslouchejme a jednejme podle něj, bez ohledu na to, jak zmatené či nesmyslné se nám někdy může zdát.

Budeme-li ve svá přání věřit, pak máme první důležitý krok v jejich plnění za sebou. Vstupujeme-li však do tohoto procesu s pochybnostmi, že se to vlastně možná ani nesplní, přirozeně si pak naplňujeme odpovídající výsledky.

Fyzická akce

Když si něco přejeme, ale neděláme fyzicky nic pro realizaci přání, pak toto přání setrvává v podobě energie v energetické rovině, ale už nevstupuje do hmotné formy. V energetické rovině může být již všechno nachystáno a perfektně připraveno, ale čeká se na nás, až se rozhoupeme a poslechneme vedení, jehož se nám dostává a které nás ponouká k aktivním krokům v hmotném světě. Dokud však tyto kroky neuděláme, bude naše přání nadále pouze čekat v nehmotné podobě na to, až jí hmotnou formu dáme my sami. Mnohdy však místo toho ke své vlastní škodě začneme pochybovat a stěžovat si, jak se naše přání neplní, čímž nejen že nic neuskutečníme, ale také začneme rozpouštět onu nashromážděnou energii. Cítíme-li tedy, že jsme vedeni k nějakým změnám, byť s naším přáním nemusí na první pohled vůbec souviset, je třeba tyto kroky podniknout a fyzicky je udělat. Nevadí, že v nich nevidíme smysl nebo logickou souvislost, prostě je udělejme. Vesmír ví, proč nás k nim vede. Je jedno, že my to nevíme. S vírou ve Vyšší Moudrost dáme věci do pohybu, aniž bychom potřebovali znát všechna „co a jak“. Neotálejme, věřme a jednejme. Buďme spolutvůrci svých splněných přání.

Vyléčení pocitů viny a nezasloužení si

My všichni jsme za svůj život nadělali mnoho chyb a jednali jsme způsoby, které bychom si dnes již nezvolili. Pokud jsme si však dosud neodpustili za to, co jsme udělali nebo neudělali, trýzníme se pocity viny a snižujeme své sebevědomí. Nosíme v sobě pocit, že si jako „tak špatní lidé“ nezasloužíme nic dobrého, a někde v nitru očekáváme trest za své chyby. Ne vždy jsme si toho vědomi. Ale tak jako nás dříve trestali naši rodiče nebo učitelé, když jsme se dopustili omylu, děláme nyní totéž sami sobě a odpíráme si dobro v domnění, že je to tak správné. Setrvávání v sebetrýznění však nic neřeší ani nemění. Nikomu tím nepomáháme a světu přitom upíráme všechno to dobré, co bychom pro něj jako svobodné bytosti mohli vykonat, kdybychom svou energií neplýtvali na trestání se. Místo abychom dělali něco dobrého a užitečného pro všechny, zůstáváme uzavření v sobě a svém vnitřním vězení, do něhož jsme se sami uvrhli. Naše přesvědčení, že si nic dobrého nezasloužíme, a zároveň také očekávání trestu nedávají Vesmíru jinou možnost, než nám dát, o co si říkáme – tedy o zraňující, ponižující zážitky a nesplněná přání, protože ty odrážejí naši víru. A jak už jsme si řekli, naše víra je to, co se zrcadlí v našem životě.

Vesmír je laskavý a chce nám plnit přání. Nerozlišuje však, co si přejeme. Prostě nám posílá, cokoli si objednáme. Vždy uvádí okolnosti do souladu s naší energií a tím, co vysíláme. Jestliže tedy vysíláme pocit viny a potřebu trestu, pak se vše uspořádá tak, aby v nás vnější svět podpořil pocity viny a potrestal nás. Změníme-li však své naladění prostřednictvím odpuštění, změní se přirozeně i podmínky v našem životě. Je to jednoduché, ale musíme nejprve uvěřit, že si to dobré zasloužíme. Což může nějakou dobu trvat, zvláště pokud jsme celá léta věřili naprostému opaku.

Pocit vlastní hodnoty

Problémem někdy může být i to, že plníme přání všech ostatních, jen ne svá vlastní, a nebo jejich přání před těmi svými upřednostňujeme. To vychází z nedostatečné sebelásky.

V případě, že se nemáme sami dost rádi, vyžadujeme lásku a přijetí ze strany druhých. Uděláme pak všechno pro to, abychom se jim zavděčili, protože přijít o jejich přízeň pro nás znamená zůstat bez lásky. Není nic špatného na potřebě zdravých vztahů a upřímném přání těšit druhé – problém však nastává, je-li na jejich přízni závislý náš pocit vlastní hodnoty. Potom jim nevycházíme vstříc z upřímného přání a z pozice lásky, ale ze strachu, že nás odmítnou, zkritizují, nebudou s námi souhlasit nebo nás dokonce opustí, když jim nevyhovíme. Žijeme v neustálé úzkosti a strachu, co si o nás nebo našich volbách pomyslí, a celý svůj život tak obětujeme zavděčování se druhým. To však není dobré ani pro nás ani pro ně. My nežijeme svůj život podle svých skutečných přání a oni si, ať už vědomě či nevědomě, osvojují návyk využívat naší potřeby jejich souhlasu. Mohou pak s námi snadno citově manipulovat.

Druhým se podřizujeme, protože je považujeme za zdroj svého štěstí. Skutečným zdrojem je však pro nás Vesmír a naše vlastní konání, nikoli druzí lidé. My sami ve spolupráci s Vesmírem utváříme svůj život a určujeme způsob jeho prožívání. Je v naší moci naplnit si své potřeby bez ohledu na přízeň či nepřízeň druhých. Když si toto uvědomíme a začneme si sebe samých vážit natolik, abychom si začali plnit svá skutečná přání, přestaneme být na druhých závislí a rovněž je přestaneme považovat za důležitější než jsme my. Všichni jsou rovnocenní a všichni si stejným dílem zaslouží dobro v životě. Budeme-li mít na paměti tuto pravdu a jednat v souladu s ní, brzy pocítíme nejen nárůst zdravé sebedůvěry, ale také zaznamenáme první známky plnících se přání, protože námi vyzařovaná energie hodnoty k nám začne přitahovat hodnotné věci, vztahy i příležitosti.

Žití v přítomnosti

Je krásné a důležité myslet na svou budoucnost a představovat si, jakou bychom ji chtěli mít. Problém však může nastat ve chvíli, kdy touto budoucností začneme žít namísto přítomnosti. Soustřeďujeme-li se na budoucnost, cítíme se frustrovaní a nenaplnění, protože tato vysněná budoucnost ještě nenastala. A zatímco zklamaně myslíme na budoucnost, utíkají nám příležitosti k radování se z toho pěkného, co už máme. Kromě toho, když jsme naladěni na energii nedostatku a frustrace kvůli tomu, že „to ještě není“, pak přesně tuto vibraci vysíláme do Vesmíru, který nám posílá odpovídající zkušenosti – v tomto případě skutečnost, že „to ještě není“. Přitahujeme si tak do života další a další okolnosti, které plnění našeho přání oddalují a opožďují. Čím více se plnění našeho přání oddaluje, tím více se zlobíme, že „to ještě není“ – a celý kruh se uzavírá a opakuje. Řešením je žít v přítomnosti. Věnujme se činnostem, které nás zcela pohltí a při kterých zapomeneme na čas. Věnujme se tomu, co nás činí šťastnými. Nedělejme své štěstí závislé na budoucnosti. Nečekejme, AŽ se něco stane. Podmiňování svého štěstí slůvkem AŽ omezuje naši možnost těšit se ze života, protože se v podstatě sami rozhodujeme, že nebudeme šťastní, dokud se „to a to“ nestane. Sami však také můžeme tuto volbu kdykoli změnit a rozhodnout se být šťastní bez ohledu na cokoli.

Mějme své záměry, ale nedělejme na nich své štěstí závislým. Štěstí je teď. Ne potom. Ne AŽ. Užívejme si každý okamžik a dovolme této energii štěstí, aby celému procesu plnění přání posloužila jako pozitivní katalyzátor.

Všechny zmíněné oblasti spolu navzájem souvisejí. Když tedy změníme k lepšímu jednu z nich, ovlivní to pozitivně i ty ostatní. Mějme se sebou trpělivost, následujme své vedení, otevřeme svá srdce všem změnám, a především mějme radost z toho, co máme, protože právě radost je tím nejmocnějším elixírem života pro naše sny.

Publikováno s laskavým svolením Magdy Techetové.

V případě, že máte zájem o zasílání novinek z našich stránek, můžete vyplnit následující údaje: