Karetní výklad strážných andělů pro týden od 7. do 13.12. 2015

Milí přátelé,

máme tady druhý prosincový týden a s blížícími se vánočními svátky také čas naplňování přání. Mnozí z nás v dětství “psali Ježíškovi”, když jsme uviděli něco hezkého, co by se nám líbilo a co by nám udělalo radost. Naši andělé nám však připomínají, že takováto “psaní Ježíškovi” děláme vlastně každý den, kdykoli si něco přejeme. Každý z nás touží po věcech, k nimž ho vede jeho srdce. Každý z nás má svá vlastní přání, která jsou přitom velmi osobní. Jen naše vlastní srdce může vědět nejlépe, proč si něco přeje; nikdo jiný za nás nemůže rozhodovat, co bychom si měli přát. Nikdo jiný než my sami a Bůh (který je v nás a z něhož vychází i tato naše upřímná přání) nemůže vědět lépe, co je pro nás to nejlepší. I když se tedy můžeme setkávat s nesouhlasem a připomínkami druhých ohledně našich přání a plánů, nemáme si to nechat vymlouvat a zrazovat své vlastní srdce. Obdobně také my nemusíme chápat přání druhých, ale je třeba prostě respektovat jejich volby a nechat jim svobodu řídit se vlastním srdcem, tak jako to děláme i my.
Co se týká našich přání, jako malí jsme vždy mysleli na všechno to hezké, co bychom chtěli, a vůbec by nás nenapadlo vymýšlet, co by se kde mohlo pokazit, proč bychom neměli dostat to, co jsme chtěli, proč bychom si něco nezasloužili nebo co kdybychom dostali něco, co jsme nechtěli. Neřešili jsme to. Negativnímu myšlení a pesimismu jsme se naučili až později. Svou schopnost zaměřovat se výhradně na svá přání a na to hezké jsme však neztratili a můžeme ji opět začít posilovat. Je třeba si uvědomit, že myslet pozitivně nám nijak neubližuje, ani nás to nečiní hluchými nebo slepými, nezodpovědnými nebo lehkomyslnými. Myslet na to pěkné a věnovat tomu svou energii je úplně v pořádku. Problémy můžeme brát objektivně v úvahu, aniž bychom se v nich topili a nechali si jimi kazit to pěkné. Naše ego nás ovšem přesvědčuje, že když nebudeme naladěni negativně, bude to znamenat, že si něco nalháváme, že popíráme svou skutečnou situaci nebo že nás to nějak ohrozí, protože se předem myšlenkově nepřipravujeme na možné těžkosti. To, kam zaměřujeme svou pozornost, je však tím, co posilujeme a co k sobě zároveň přitahujeme, a pokud si tedy nepřejeme přitahovat problémy, soustřeďme svou pozornost výhradně na řešení, nikoli problémy samotné.Soustřeďme se na spokojený život, který si přejeme, a na to dobré, co se nám v každé situaci nabízí. Přejme si to, po čem toužíme, stejně jako jsme to dělali ve svém dětství, a vůbec nepochybujme o tom, že to můžeme dostat a mít. Nepochybujme o ničem. Naše srdce ví, proč si něco přeje, a stejně tak zná cestu, jak nás k tomu dovést. Poslouchejme ho, podnikejme kroky, ke kterým nás vede, důvěřujme mu a nechme se dovést tam, kde se naše přání zázračně splní – s naším přispěním. Naše srdce by nemělo žádný důvod přát si něco, co by se nedalo splnit. Naše upřímná přání vycházející ze srdce, z našeho Vyššího Já, nám byly dány samotným Bohem, a každé z nich má svůj vyšší účel, který nakonec přinese štěstí nejen nám, ale i mnoha dalším bytostem a světu, přestože na první pohled nemusíme vědět jak. Tak jako si milující rodič přeje pro své děti to nejlepší a plní jim vše, co je může udělat skutečně šťastnými, tak i nám plní naše přání Bůh, je-li to v souladu s naším vyšším dobrem. Kdykoli si přejeme něco, co nám i druhým pomůže, dostaneme to. Tento týden tedy zaměřme svou pozornost na to, abychom svou energii investovali do svých přání namísto obav nebo pochybností a abychom si také svá přání nenechali vymlouvat někým jiným. Naslouchejme svému vnitřnímu vedení a v konečném důsledku budou všichni šťastní. ♥

– Magda

* * *

Pro výklad používám Tarotové karty strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Vybírám tři karty, které nejsou chronologicky řazeny, všechny platí souběžně pro celý týden a vzájemně se svými významy doplňují. Společně nám přibližují ladění tohoto období. Při čtení výkladu sledujte i své pocity, myšlenky, vize či slova, která vás přitom napadnou, neboť představují doplňující andělské vedení konkrétně pro vás a vaši situaci.

Jako první tady máme pro tento týden kartu Obejměte své blízké. Tu jsme tady měli i minulý týden a poukazuje tedy na stále trvající potřebu věnovat se vztahům, v nichž se cítíme skutečně dobře a sami sebou. Naši blízcí nemusejí být jen lidé, s nimiž žijeme a kteří jsou nám nablízku fyzicky, ale i ti, kteří jsou blízcí našemu srdci, bez ohledu na to, zda jsme s nimi pokrevně spřízněni. Andělé poukazují na to, že lidé, kteří jsou nám nablízku ve smyslu fyzické vzdálenosti, nám nemusejí být blízcí citově. Přestože bereme své rodiny jako prvořadé a snažíme se pečovat hlavně o tyto naše nejbližší vztahy, nemusíme se v nich cítit naplněni, pokud se nenacházejí na stejné “vlně” jako my. Neznamená to, že by byli horší nebo méně důležití, ani že by nám na nich nemělo záležet, ale že je třeba věnovat se stejnou měrou i vztahům, které máme mimo rodinu, ale které nás hluboce duševně naplňují.
Mnozí se také pro své rodiny obětují až příliš a začínají z toho být nemocní. Nemusí to znamenat jen fyzické potíže, ale i problémy v dalších oblastech našeho života, které jsme zanedbali při své nekonečné snaze obětovat všechno pro rodinu. Tato karta nám říká, že ano, že naše rodina je důležitá, ale že to není to jediné, co ve svém životě máme a že sama o sobě je pouhou součástí celého našeho života. O všechny ostatní části je třeba se postarat také. A to znamená i brát větší ohled na své vlastní potřeby, ne jen na potřeby či očekávání rodiny, které se s těmi našimi nemusejí vždy shodovat. Upírat si něco dobrého, co si přejeme, jen proto, že si to nepřeje naše rodina, znamená vzdávat se vlastní svobody a individuality, kterou jsme dostali kvůli svému životnímu poslání. Pokud se něčím lišíme od zbytku rodiny, má to tak být a má to určitý účel. Možná právě díky tomu napomůžeme k odstranění nebo přeměně nezdravých vzorců chování či vnímání, které se v rodině dědily celé generace a ubližovaly všem jejím členům. K tomu je ale třeba tuto svou odlišnost nepotlačovat a nebát se toho, že se to někomu nebude líbit. Tak jako respektujeme potřeby druhých, je důležité, aby i oni respektovali ty naše, a pokud se tak neděje, je třeba pro to udělat potřebné kroky.

Druhou kartou pro tento týden je Trojka Myšlenek. Je to karta žalu, zklamání a období smutku, které ale může významně napomoci našemu duchovnímu růstu. S ohledem na první kartu to představuje zejména náš strach ze zklamání druhých a z toho, že bychom nějak mohli pokazit své vztahy, nebo že bychom udělali něco jiného, čeho bychom později mohli litovat. Tento strach je hlavní příčinou, proč tolik z nás nežije své životy tak, jak by chtělo. Tak často přeháníme význam toho, co si druzí o nás myslí, že raději neděláme skoro nic, jen abychom náhodou neudělali něco, co by se jim nelíbilo. Máme takový strach, že bychom je něčím zklamali a že bychom se pak trýznili pocity viny, že zapomínáme na samotný úděl svého života, který máme svobodně utvářet, abychom světu přispěli něčím novým – a místo toho se uzavíráme do skořápek strachu a obav. Jsme tady jako inovátoři. Jsme tady, abychom svět vylepšili. Proto se také tolik lišíme ve spoustě věcí. Jenže místo abychom to dělali, tak se necháváme lapit do iluze, že jsme tady kvůli tomu, abychom se zavděčovali druhým a jejich představám, protože “tím je přece děláme šťastnými”. Jejich rozhořčení a jiné reakce bereme jako důkaz své vlastní neschopnosti nebo špatného jednání. Někteří se přitom rozhořčují i tehdy, když děláme všechno naprosto správně a přinášíme všem jen dobro. Takovým lidem se nezavděčíme nikdy. Vždy budou existovat lidé, kteří nás nebudou mít rádi a kteří nás budou soudit. Bohužel. Ale kdybychom se tím měli neustále zabývat, pak celý život proplýtváme strachem z názorů druhých. A proto tu nejsme. Nesmíme si plést zavděčování se a nezdravé obětování své svobody druhým s pouhou ohleduplností a zodpovědností. Nemůžeme obětovat svůj drahocenný čas strachu z odsouzení (který nám dost možná zůstal ještě z minulých životů, kdy na názorech druhých závisely naše životy – jako např. během inkvizicí apod.) a dělat všechno podle toho, jak to chtějí druzí.  
Jsme tady, abychom lidem ukázali nové cesty, nové způsoby, nové možnosti. Jsme tady, takoví, jací jsme, s cítěním, jaké máme, a s přáními, po kterých toužíme, právě proto, abychom na světě vytvořili více štěstí. Toho nedosáhneme tím, že se pokloníme strachu a necháme ego druhých, aby rozhodovalo o tom, jak máme žít. Nikomu by to nic nepřineslo a staré nefunkční a zraňující vzorce by to jen podpořilo. Pro dobro všech se tedy rozhodněme, že svou individualitu budeme ctít stejně tak jako u druhých a že budeme svůj život žít tak, jak si skutečně přejeme, přičemž budeme vycházet z lásky a vedení srdce namísto strachu a snaze vyhýbat se odsudkům.
Žít podle druhých a obětovat svá přání pro uspokojení jejich ega není nic ohleduplného – je to ve skutečnosti neohleduplnost a zraňování – nás samých – a neúcta k úkolu, který nám Bůh svěřil ve víře, že ho budeme plnit pro dobro všech, tak abychom pomohli k vytvoření míru na Zemi, který si tolik přejeme. Vymetení starých nezdravých vzorců (tím, že na ně nepřistoupíme a nenecháme se do nich vtáhnout) a jejich nahrazení novými, všeobecně prospěšnými vzorci (skrze vlastní individuální příklad) je důležité poslání, které má přednost před jakýmikoli omezenými lidskými názory.

Třetí kartou pro tento týden je Desítka Myšlenek, karta konců, odpoutání se a odchodu z omezení. S ohledem na předchozí dvě karty bychom si sotva mohli přát vhodnější kartu. Vypovídá o tom, že jsme na správné cestě, pokud se rozhodneme opustit staré, zažité a bolestivé vzorce, podle nichž jsme se snažili žít svůj život. Je to konec omezování se a zbavení se závislostí – a to zejména spoluzávislosti, tedy stavu, kdy je naše štěstí závislé na tom, co dělají druzí. Každý je svého štěstí strůjce. Přestože nás činy druhých mohou samozřejmě ovlivňovat, tak jako i naše činy mohou ovlivňovat je, není dobré přehnaně lpět na tom, aby s námi ve všem souhlasili a dělali všechno tak, abychom se mohli cítit jistě. Vnitřní jistotu získáme nejlépe tehdy, když si ji vybudujeme sami v sobě a ve své schopnosti postavit se sami za sebe a své potřeby a přání.Když uvidíme, že jsme schopni se za sebe postavit, budeme si i věřit a snadno se vzdáme svého lpění na kontrole toho, co dělají druzí. 
Toto je karta, která říká, že začínáme žít svůj život tak, jak ho chceme mít. Není to nic špatného ani sobeckého, ani to neznamená, že nám na druhých nebude záležet. Bude, už proto, že je nám to jako pozemským andělům naprosto přirozené, rozdíl bude však v tom, že nám bude záležet i na nás. Začneme si uvědomovat, že i my jsme důležití, že i na nás záleží, že i my máme právo chtít si plnit přání a že to vůbec neznamená, že něco bereme druhým, byť nás o tom mohou zaníceně přesvědčovat. Osvobozujeme se od vzorců, které nás spoutávaly ve všech možných oblastech a které nikomu z nás nepřinášely nic dobrého – jen falešný pocit jistoty, který mělo naše ego, pokud mělo kontrolu nad tím, co v nás vyvolávalo strach. Potřeba vyhýbat se za každou cenu tomu, čeho se bojíme, a přizpůsobovat tomu celý svůj život vychází čistě a pouze z ega. Snaha zavděčovat se druhým a iluze, že na jejich souhlasu a přízni závisí celé naše bezpečí, je omezující návyk, který lidem ubližuje a nedovoluje jim osvobodit se, aby mohli konat to, co sem konat přišli. Máme však volbu ego neposlouchat a neřídit se jeho diktaturou. Jsme svobodní a pokud ten pocit nemáme, pak nám tím srdce ukazuje, že je třeba něco změnit. Bolest a pocit omezení v určité oblasti života nejsou problém, ale pouhé signály úplně jiného problému. Když nebudeme řešit tyto signály jako problém a snažit se je odstranit, ale soustředíme se místo toho na to, co nám chtějí říct, snadno a poměrně rychle se vypořádáme s věcmi, které byly samotným kořenem našeho trápení. Dosud jsme jednali tak, jako bychom se snažili odstranit plevel pouhým oškubáním jeho lístků. Pokud nevytrhneme z půdy jeho samotné kořeny, bude znovu a znovu vyrůstat a znovu a znovu se objevovat. Neřešme tedy lístky, ale kořeny. Neřešme povrchní problémy, ale ty skutečné, které leží pod tím a které se na povrchu pouze projevují. Když se začneme zbavovat toho, co nám dosud bránilo žít své životy, brzy pocítíme úžasnou svobodu, která bude prospěšná jak nám, tak i všem ostatním.

SHRNUTÍ
Tento poměrně dost silný výklad vypovídá o tom, že nás čeká týden plný zásadních změn, přičemž všechny začínají uvnitř, v našem nitru. Ať už ve svém životě řešíme cokoli, je možné, že naše frustrace v určité oblasti dosáhne svého vrcholu a přiměje nás udělat důležité kroky, které bychom jinak neudělali. Pokud nás něco trápí, je to možná něco, co nás “donucuje” k nezbytným změnám – které jsou ale součástí našich vlastních přání! – protože jsme nebyli ochotni dané změny učinit bez “donucení”. Vše je to odpovědí na naše modlitby a máme-li do svého života přijmout všechno to nové a naplňující, je třeba se vzdát toho, co už nefunguje a co nám jen ubližuje, jako například snaha se zavděčovat druhým na prvním místě, z toho vyplývající omezování své vlastní svobody a stagnace v našem životním poslání. Konáme-li skutečné dobro, vždy přitom vycházíme z lásky a upřímného přání danou činnost dělat – nikdy přitom necítíme obavu, že kdybychom to neudělali, stalo by se něco špatného. Pokud něco děláme jen ze strachu, že by bylo zle, kdybychom to neudělali, nekonáme tím dobro – dáváme tím pouze falešný pocit bezpečí svému egu, které touží mít všechno pod kontrolou. Neposlouchat ego neznamená ztratit kontrolu, ale předat kontrolu srdci.To se nikdy nesplete. Naše srdce nás skrze intuici vždy vede dobře. Na nás je, abychom mu věřili i přes to, že se to druhým nemusí líbit a mohou protestovat.

Máme takový strach, že ublížíme druhým, že vůbec neřešíme, jak moc týráme sami sebe. Z toho pak pramení spousta problémů. Naše duše a tělo nám budou těžko děkovat za takové zacházení. Těžko nám budou do života přitahovat odměny svou vděčností, když jediné, co jim dáváme, je neustálé zanedbávání. Vzali jsme si zodpovědnost za druhé na sebe do té míry, že absolutně nectíme zodpovědnost, kterou máme sami za sebe. NENÍ v pořádku na sebe nemyslet! Přestože nám tolik náboženství říká, jak je důležité nemyslet na sebe, ale na druhé, ve skutečnosti je ubližování a zanedbávání sebe samých stejně špatné jako kdybychom to dělali komukoli jinému.
Dovolili bychom si někomu druhému říct: “Ne, tobě se věnovat nemusím, protože on/a je přednější” ? Dovolili bychom si někomu říct: “Na tvých přáních nezáleží, protože ta jeho/její jsou důležitější?” Řekli bychom někomu: “O tebe se nebudu starat, protože ty to přece vydržíš a já se zatím můžu věnovat jiným” ? Nebo bychom se někomu odvážili namlouvat, že je někým méně a je špatný, protože se dříve dopustil nějakých omylů, a musí platit za všechno, co kdy udělal? Dovolili bychom si chovat se k druhým lidem stejně ohavně, jako se chováme sami k sobě? Dovolili bychom si zacházet s nimi stejně tak špatně, jako to děláme sami se sebou, když znovu a znovu ubližujeme svému srdci a tělu, vzdáváme se svých přání a upíráme si dobro, jen abychom se zavděčili vlastnímu strachu nebo představám ostatních, nebo se dostatečně potrestali za to, jak jsme “strašně špatní” a přesvědčovali se o tom, jak si nic jiného než takového zacházení nezasloužíme? Dokázali bychom někomu jinému neustále bránit ve štěstí, jen abychom do sytosti uspokojili své ego tím, jak ho/ji pořádně “potrestáme”? Dovolili bychom si shazovat přání druhých tím, že nejsou důležitá a že prvořadé je, aby napřed všem ostatním ve všem vyhověli, a PAK teprve budou moci něco dělat pro své dobro?
Opravdu bychom si dovolili být takto nemilosrdní vůči jiné bytosti? Pokud ne, tak proč to děláme sobě samým? Proč se neustále ponižujeme a klaníme se ostatním (či svému vlastnímu egu) za každou cenu, jen aby ONI byli spokojení? Proč bychom měli být méně důležití než ostatní? Proč by naše přání neměla být stejně důležitá jako ta jejich? Proč bychom sami sobě neměli dávat stejnou péči, jakou věnujeme jim? Proč by mělo být špatné, že se o sebe hezky staráme a že se odmítáme dopouštět dalších zrad na naší duši a těle? Nikdo nemá právo odsuzovat naše rozhodnutí být svobodní a pečovat o svůj život stejně tak důležitě jako se snažíme dělat to nejlepší pro druhé. Sami víme, že bychom nikdy nikomu záměrně neublížili, tak proč bychom se měli neustále bát, že to někomu uděláme? Proč bychom se měli bát vlastní síly a vědomí své ceny, když víme, jak daleko přitom máme k extrémům, které si nepřejeme? Proč se neustále stavíme do pozice bezcennosti a přesvědčujeme se, že my se zneužívat a zanedbávat můžeme? Proč bychom měli být méně cenní než kdokoli jiný?

Andělé říkají, že je smutné, že ti nejlaskavější lidé o sobě nejvíce pochybují a mají největší strach z toho, že udělají něco špatného. O to více si pak brání být sami sebou a přinášet světlo a lásku do tohoto světa svým prostřednictvím a svět tak postrádá jejich léčivou sílu. Obdobně zase ti nejschopnější lidé své schopnosti nejvíce podrývají a bojí se je světu ukázat. Není to žádná ušlechtilá pokora, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale ponižování se vycházející z ega a jeho myšlení typu “co když si o mně někdo pomyslí, že jsem pyšný/á, namyšlený/á,….??”. Čím zářivější světlo je člověk schopen vyzařovat, tím více se ego snaží ho honem zastínit a využívá k tomu všechny zbraně, které může – výčitky, představy, vyhrožování, vydírání, strach. O to více je třeba věnovat pozornost svému srdci a vědomě mu předávat velení.

Všechny zmíněné otázky je pro nás důležité si zodpovědět, protože nám odhalí mnohé bloky, které nám bránily ve štěstí a které díky jejich uvědomění si můžeme začít odstraňovat. Nikomu z druhých neublíží, když se změníme. Nikomu nic neudělá, když se uzdravíme. Nikomu se nic nestane, když budeme konečně silní a budeme dělat to, co si přejeme dělat. Jsme natolik citliví vůči druhým, že bychom ani nemohli a nebyli schopni vědomě udělat cokoli špatného nebo zraňujícího. Dopouštíme se možná omylů, ale ty neděláme záměrně. K těm dochází, protože se učíme a protože jsou důležité pro náš růst. Za omyly se nikdo trestat nemusí. Pocity viny se nikdo trýznit nemusí. Zodpovědní a dobří jsme i tehdy, když děláme chyby. Uvědomme si tuto pravdu, protože když se zbavíme strachu ze své “nedokonalosti” a z toho, co si o ní kdo pomyslí, otevře se nám úplně jiný svět, než na jaký jsme dosud byli zvyklí a spolu s ním i mnoho nových, úžasných možností. Dovolíme si konečně být šťastní.

Zdroj: Andelskydenik.blogspot.cz

Děkujeme