Léčení barvou

Jsme barvy, které volíme. Většina z nás dobře zná své oblíbené barvy. Tyto barvy se však v průběhu života mění. A určitě víte, že záleží i na náladě. Pokud se nad tím zamyslíme, zjistíme, že s barvami jsou spojené také naše myšlenky a city, dokonce i některé prožitky. “Šedivý den” nemusí znamenat pouze to, že prší a je zataženo. Mnoho dětí má s veselými a jasnými barvami spojen víkend, kdy si je zcela přirozeně obléká. Jsou to dny, kdy se odpočívá a kdy je legrace. Naopak neoblíbené dny si spojují třeba s šedou a černou. Ani si neuvědomujeme, jak často barvy používáme ve svých každodenních rozhovorech. Říkáme, že je svět “růžový”, když se všechno daří. Známé je také “modré pondělí” jako symbol našich depresí. Když se rozčílíme “vidíme rudě”. Barvy nám pomáhají i při popisu druhých lidí – “zezelenal závistí”, “zežloutl strachem” apod. Barvy vyjadřují změny v auře v závislosti na změnách stavu těla či mysli.

Dnes se můžeme oblékat do živých a jasných barev a také se jimi obklopovat. Také technologický pokrok jde ruku v ruce s vylepšeným používáním barev. Zdá se, že zdokonalené vědomí je provázeno lepším barevným rozlišováním. Nejprimitivnější společnosti viděly pouze černobíle. S vývojem vědomí dokázalo lidské oko vnímat širší barevnou škálu.

Léčení barvou je nejstarší terapie na světě. Když nesli ostatky Chögjama Trungpy, největšího učitele tibetského buddhismu, v květnu 1987 ve Spojených státech ke hrobu, objevila se kolem Slunce kruhová duha. Tři tisíce přítomných hostů to nebralo jako náhodu, nýbrž jako znamení, že se stalo něco významného, že se velká duše přemístila z této roviny na jinou. Když se objeví duha, lidé zpozorní. Obklopuje ji atmosféra zázračnosti. Připomíná vyšší souvislosti. Proto byla v mnoha společnostech symbolem štěstí.

Téma barvy a světla vyvolává již několik let všude velký, stupňující se zájem. Nikdy nebyly barvy a světlo tak všudypřítomné jako dnes. Známá britská ezoterička Alice Baileyová je autorkou pozoruhodné teze, že lidstvo se od konce 19. století tak prudce rozvíjelo a civilizovalo proto, že díky elektrifikaci přibylo na světě nesrovnatelně více světla. Už na legendárním potopeném kontinentu Atlantidě, kde byli kněží nepochybně zároveň léčiteli i lékaři, měly být tělesné, duševní a duchovní nemoci léčeny pomocí barev a světla. V Héliopolisu, Slunečním městě a kultovním centru boha Atuma ve starověkém Egyptě, existovaly posvátné chrámy, kterými procházelo světlo a barvy. Staří Číňané posazovali epileptiky na fialové koberce, aby zmírnili jejich obtíže a okna zastiňovali fialovými závěsy. Nemocné se spálou oblékali do oděvů červené barvy a nechávali na ně svítit červené světlo. Nemocné se střevními obtížemi potírali žlutou barvou a přitom na ně přes žluté záclony do místnosti proudilo světlo, způsobující odstranění křečí. Také požívání vody a potravin, barevně osvětlovaných a podle barvy vybíraných, patřilo k tradiční terapii barvou, jež nalezla své uplatnění ve staré i moderní Indii, ve starověkém Řecku, v babylónské a perské říši a v kultuře Tibeťanů.

* * *

A POKUD SE VÁM BUDE CHTÍT, MRKNĚTE DO NAŠEHO OBCHŮDKU :-)