Karetní výklad strážných andělů pro týden od 13. do 19.4. 2015

Milí přátelé,

jaro nám pokračuje ve svém krásném rozkvětu a společně s ním rozkvétají i naše možnosti a příležitosti k pozitivním změnám, které nám mohou velmi pomoci a posunou nás dál. Andělé přírody, víly, říkají, že stejně jako se nyní v přírodě objevuje mnoho nejrůznějších barev, i náš život se nyní probouzí do všelijakých odstínů a na nás je, abychom se z nich těšili a abychom přivítali každý květ změny, který nám v životě rozkvétá. Na změny se nemáme dívat jako na nepřátele a škůdce, kteří nás ohrožují a kteří nám přišli něco sebrat. Přestože můžeme zažívat i ztráty a některé bolestivé zážitky, často jsou to zkušenosti, které jsou velmi důležité pro otevření našeho srdce a mnohdy jsou prospěšné i dalším lidem, kteří si z dané situace mohou odnést důležité informace, zkušenosti a inspiraci. Rozkvět je velmi krásným okamžikem, kdy barevné okvětní lístky vykoukávají z pupenů, v nichž byly po dlouhé období ukryté, a vycházejí vstříc slunečním paprskům, čerstvému větru, zpívajícím ptáčkům, bzučícím včelám, čmelákům i barevným motýlům. Zatímco se tak těší z nového života, samy dělají svět krásnějším a vnášejí do něj svou vlastní jedinečnou vůni. A i my jsme tady proto, abychom se ze života těšili, abychom nové začátky vítali s radostí a nadšením, ničeho se nebáli a přispívali světu tím nejlepším, co umíme, i tím, jací jsme, neboť každý z nás je jedinečný a nenahraditelný. Je třeba chovat a uvědomovat si lásku k sobě i k ostatním bytostem, k naší Zemi i našemu světu, neboť právě tato láska je tím, co nás všechny hluboko uvnitř spojuje přese všechny povrchní nepokoje a marnivá dramata lidského ega. Každý z nás je jedinečně krásný. Každý může světu přispět velkým dílem, bez ohledu na to, jak “veliké” nebo naopak “malé” se nám naše činy zdají být. Každý čin vycházející od srdce je důležitý a pomáhá světu k pozitivní změně. Nepodceňujme tedy sami sebe ani své působení na tento svět, otevírejme nadále svá srdce, buďme šťastní a rozhodujme se v radosti, a otevřeme své květy slunci, neboť toto období je nám v nových začátcích vskutku velkou podporou ♥

– Magda

* * *

První kartou pro tento týden je Šestka Činu. Je to karta vítězství, úspěchu a odměn. Jestliže jsme pracovali na nějakém projektu nebo něčem jiném, nyní začnou přicházet plody této naší práce. Stejně tak i práce, kterou vykonáváme na sobě, se nám nyní začíná vyplácet a začínáme zjišťovat, k čemu všemu byly dobré naše zkušenosti. Začínáme si více věcí uvědomovat, více jim rozumět, vidět v nich více souvislostí. Stáváme se moudřejšími a uvědomělejšími. I když má tato karta pro každého osobní význam týkající se nějakého úspěchu nebo odměny v rámci jeho osobního života, obecně to pro nás všechny znamená, že všechno, čím procházíme, má svůj smysl, a ten se nyní začíná projevovat v takové podobě, která je pro nás pochopitelná a srozumitelná a my tak můžeme být vděční za všechno, čím jsme si prošli, neboť vidíme, čeho všeho se nám díky tomu dostalo. Přestaneme si hrát na oběti, kterým se všechno v životě odehrává zcela nahodile, z vůle zlého osudu apod., a začneme si uvědomovat, jakou roli hrajeme my sami v tom, co se nám děje a co si do života přitahujeme. Převezmeme zodpovědnost sami za sebe, neboť si uvědomíme, že všechno, co se nám děje, sami do velké míry ovlivňujeme, a pokud nepůsobíme přímo na dané okolnosti, pak minimálně na svůj vlastní postoj k nim a náhled na ně. Vždy existuje něco, co můžeme udělat, aby se věci vyvinuly k lepšímu, ať už přímým zásahem do těchto záležitostí nebo změnou svého vnitřního přístupu k nim a svého vnímání. Jakmile si to uvědomíme, dostaneme zpět svou sílu, které jsme se dříve vzdali právě kvůli přesvědčení, že jsme oběťmi a že nemáme žádnou moc.

Druhou kartou je Trojka Citů, která vypovídá o společenství, pospolitosti, spřátelení a sblížení se s jinými lidmi. Andělé říkají, že hlavní význam této karty pro nás v tomto období spočívá v tom, že když budeme vzájemně držet všichni při sobě, dokážeme velké věci. Budeme-li se vzájemně podporovat, pomáhat si a pozvedávat se, pomůže to jak jednotlivcům při dávání a přijímání, tak i celému jednotnému celku a našemu světu a společnosti.

Znamená to také, že máme trávit čas s lidmi, s nimiž jsme podobně naladění, s nimiž je nám dobře, a díky nimž cítíme radost ze života. Trávíme-li až příliš mnoho času s lidmi utápějícími se v depresích, stěžování si, negativismu nebo pesimismu, pak jako citliví lidé tyto přístupy a energie vědomě či nevědomě přejímáme a zhmotňujeme si problémy i ve svých životech. Pomáhat lidem, kterým se nedaří, je v pořádku, avšak pokud si doopravdy nepřejí svůj stav změnit, nebo čekají od nás, že to uděláme za ně, pak se jedná o jejich vlastní svobodné rozhodnutí, proti kterému se nemůžeme stavět my ani jejich andělé. Nejsou-li tedy tito lidé ochotni sebe nebo svůj život měnit, dobře si rozmysleme, zda stojí za to dávat jim tolik své energie, která nakonec nemá žádný efekt. Touto energií bychom mohli místo toho velmi pomoci jiným lidem, kteří si změnu opravdu přejí a kteří si naší pomoci budou opravdu vážit. Přátelství a společenství není pouze o vzájemném pomáhání, ale i o čase tráveném v radosti, oslavě a potěšení. Trávíme-li většinu svého času ve vztazích, v nichž jen řešíme samé problémy, nejsme příliš šťastní, necítíme se skutečně milováni, a to se pak projevuje vnitřním smutkem, hněvem nebo pocity prázdnoty, o nichž bychom třeba neřekli, že souvisejí právě s těmito našimi vztahy. Říkáme si: “Ale vždyť přece máme přátele! Přátelé jsou od toho, aby si pomáhali!” Avšak je-li vztah POUZE o pomoci, není to to zdravé přátelství, které naše duše potřebuje a které ho pozvedává výš. Tyto vztahy nám sice dávají příležitosti pomáhat a rozvíjet sebe i druhé, ale vztahy plné radosti a potěšení jsou pro nás důležité rovněž a nemůžeme je zanedbávat. Jako pozemští andělé máme sklony dávat na první místo druhé, kteří mají problémy, a dávat jim ve všem přednost. My sami jsme však také důležití a jestliže jasně cítíme, že potřebujeme dobít baterie, ať už péčí o sebe samé ve zdravé samotě, nebo ve společnosti podobně naladěných pozitivních lidí, je třeba si to dopřát. Není to žádné sobectví, není to žádná neohleduplnost vůči zoufalým, je to nutnost. Nestaráme-li se dobře sami o sebe a své vlastní potřeby (včetně potřeby povznášejících radostných vztahů), je celý náš život pouze o práci a službě, kvůli čemuž se pak dostává do nerovnováhy, a v důsledku toho pak nemůžeme dobře fungovat a nikomu doopravdy nepomáháme. Nebojme se tedy rozhodovat o svém čase a energii a dobře zvažujme, s kým chceme opravdu trávit svůj čas. To všechno je součastí péče o naši duši a nezbytným dílem zdravé sebelásky.

Poslední kartou pro tento týden je Duchovní učitel, v tradičním tarotu karta Poustevníka, a ta vypovídá o ústupu do ústraní, o zdravé samotě a období sebereflexe. V souvislosti s předchozí “společenskou” kartou to znamená, že máme nyní uvést do rovnováhy čas trávený o samotě s časem tráveným mezi lidmi. Jestliže trávíme až příliš mnoho času ve společnosti druhých lidí, často je to forma úniku před sebou samými a před voláním své duše. Naopak, jestliže se nezdravě izolujeme od zbytku světa, máme se nyní odvážit vyjít mezi lidi a naučit se s nimi sbližovat.

Karta Duchovního učitele má velký význam pro nás všechny. Říká nám, že ustoupíme-li v tichosti do ústraní a budeme naslouchat hlasu svého srdce, můžeme se mnohé dozvědět a mnohé pochopit. Je to čas, který věnujeme sami sobě a kdy se zabýváme sebou a svým životem. Nacházíme v sobě vnitřní moudrost, jež je v našem nitru hluboko uložená, a vytahujeme ji na povrch, abychom ji následně mohli využít v každodenním životě. Především je to však poselství pro ty z nás, kteří utíkají od sebe samých prostřednictvím vztahů. Ať už se jedná o opakované navazování nových a nových známostí, neustálé vyhledávání společnosti někoho jiného (ať už konkrétní osoby nebo nám stačí kdokoli) nebo třeba přehnaná potřeba někomu pořád pomáhat apod., to všechno mohou být způsoby, jakými se snažíme utéct od vlastního vnitřního hlasu, abychom ho nemuseli poslouchat, nebo od svého srdce, které se nám nechce začít léčit, a tak svou pozornost opakovaně odvádíme jinam. Když se neustále soustřeďujeme více na druhé než na sebe, náš život upadá do nerovnováhy, a ta se může různě projevovat – např. tím, že jsme nemocní, tím, že se nám nedaří, že přicházíme o peníze, že se nám dějí zdánlivé náschvály a mnohé další věci, které se snaží naši pozornost konečně obrátit na sebe samé. Nic z toho však není zlé. Neděje se to proto, abychom trpěli nebo aby nás to za něco potrestalo. Děje se to proto, že naše duše si něco žádá a chce být vyslyšena. A neexistuje-li jiný, mírnější způsob, jakým nás může upozornit na své potřeby, udělá to tak, abychom si toho zaručeně všimli. Pokud se nám tedy v životě děje něco, co se nám nelíbí, ústup do ústraní a pobytí se sebou samými nám může ohromně pomoci jak ve změně toho všeho kolem, tak i vnitřních příčin, které vnější okolnosti přitáhly nebo vyvolaly.

Tento týden budeme zřejmě hodně řešit své vztahy s druhými lidmi, ale i vztah, který máme sami se sebou. Kromě toho začneme vidět výsledky své práce a budeme se těšit z toho, čeho jsme již dosáhli, i z toho, že začneme chápat, k čemu všemu nám naše dosavadní zkoušky a prožitky byly užitečné. Začneme si více uvědomovat souvislosti mezi okolním děním a naším vlastním nitrem, stejně jako mezi příčinami a následky.

Budeme-li mít potřebu obměnit svůj okruh přátel, máme k tomu vhodné období. Neznamená to přitom, že bychom měli druhé opustit, ale že by bylo vhodné se místo neustálého pomáhání zaměřit na vztahy, v nichž se můžeme i bavit a vzájemně těšit. Mohou to být jakékoli vztahy – rodinné, přátelské, kolegiální i milostné. Jde však o to, aby se nám dostávalo tolik potřebného porozumění a příjemné společnosti stejně nebo podobně naladěných lidí. Abychom netrávili veškerý čas pouze prací a pomocí, ale dopřáli si také příjemný čas bez vážnosti, s humorem a radostí. Dostaneme-li pozvánku na nějakou společenskou akci, máme ke své účasti na těchto akcích nyní doporučení.

Čas trávený ve společnosti bude však důležité vyvážit i časem o samotě. Nejedná se přitom o nezdravé izolování se od zbytku světa, ale o prospěšný ústup do ústraní, při kterém dopřejeme sami sobě to, co jsme možná i dlouho potřebovali, ale odmítali jsme si to dopřát. Bude vhodné meditovat, utišovat svou mysl a zklidňovat srdce a jeho rozjařené emoce, uvolnit se a dovolit si nechat se vést svou vnitřní moudrostí. Během tohoto období se mohou vyplavovat na povrch různé myšlenky, vzpomínky, emoce nebo energie, které jsme v sobě dlouho potlačovali a před nimiž jsme se snažili utíkat prostřednictvím vztahů či závislostí.Nesklouzněme tedy zpět ke svým návykům a požádejme své anděly o asistenci a podporu při překonávání těchto návyků a při zpracovávání potlačených energií. Andělé jsou bytosti, které jsou k práci s energiemi uzpůsobeny, a tak se nebojme nechat jim volné ruce v jejich konání.

Když o sebe budeme dobře pečovat a dohlížet na naplňování našich vlastních potřeb, brzy uvidíme pozitivní změny také ve vnějších podmínkách, neboť mezi nimi a naším nitrem existuje vzájemná vazba. Cokoli pro sebe uděláme, to se nám – a také druhým – bohatě vyplatí a přinese to všem jen to nejlepší. Zahoďme pocity viny, výčitky nebo starosti, a obraťme se do svého nitra, abychom si uvědomili, co je opravdu důležité. Věnujme se vztahům, které nám přinášejí radost, a nezanedbávejme je kvůli vztahům, které jsou pro nás spíše zaměstnáním než přátelstvím. Pomáhat je sice šlechetné, ale naše ostatní vztahy by kvůli tomu neměly trpět a strádat. Dohlédněme na rovnováhu ve svých životech, dopřávejme sami sobě potřebný čas a péči, a vše ostatní se dá přirozeně do pořádku.