Karetní výklad strážných andělů pro týden od 29.6. do 5.7. 2015

karty
Milí přátelé,
přecházíme z měsíce června do července a s tímto přelomem se symbolicky přelomí také některé dosavadní tendence v našem životě. Nejedná se o nic negativního. Je to ale změna, která začíná uvnitř nás a která následně promění i všechno ostatní v našem vnějším životě. V tomto období se budeme zabývat hodně sami sebou, ne druhými lidmi nebo našimi problémy. Když se zaměříme sami na sebe a své nitro, na to, co v něm nosíme, na to, co ze skrytu naší mysli a našeho srdce ovlivňuje každý náš krok, na to, co v nás vyvolává obavy, ať už pochopitelné či nepochopitelné, a to, co utváří náš život, ať už si to uvědomujeme či nikoli.
Mnozí z nás se nyní dostávají do kontaktu s bolestí, kterou měli uchovanou hluboko v srdci. Jedná se o léčení, které je hloubkové a důkladné a kterému nemá smysl odolávat, jak proto, že by nás to stálo příliš mnoho sil, tak i proto, že ho tolik potřebujeme. Bolest v našich srdcích touží být uznána, procítěna a uvolněna, aby mohla jít a vznést se k Nebesům, kde se promění v novou energii. My však máme z bolesti strach, a tak ji přehlížíme, snažíme se ji nevidět, zaháníme ji, kdykoli ji jen náznakem pocítíme, přesměrováváme svou pozornost ven, abychom se nemuseli dívat dovnitř, projektujeme své rány na druhé lidi místo abychom léčili rány ve vlastním nitru, nakládáme si hromady úkolů, abychom nemuseli být sami se sebou a necítili bolest, která by se začala hlásit o slovo, utápíme svou pozornost v televizních pořadech nebo nějakých činnostech, jen abychom se nedostali do kontaktu s tím, co nás uvnitř tolik děsí… a neustále tak utíkáme sami před sebou. Vzrůstající frustrace, bolestivé situace a nepřekonatelná náročnost při odolávání vlastním emocím jsou pro nás směrovými tabulemi, které všechny ukazují zpět na nás a říkají nám, že nemáme hledat venku, ale uvnitř. Důležité přitom je, že intelektuální hledisko nyní nehraje žádnou roli. Nehraje roli, kdo za co může, proč se co děje, nehrají roli logické souvislosti. Ne teď. Teď je důležité moře našich emocí skryté v našem vlastním nitru, které tolik potřebujeme vylít. A není to jen moře, mnohdy je to přímo povodeň.
Mnozí z nás pod tlakem vlastních citů ztrácí půdu pod nohama a jediné, co mohou udělat, je nechat se proudem unést. Andělé říkají, že to je v tomto období zcela v pořádku. Chtějí jen, abychom přitom byli otevřeni jakékoli pomoci, která se nám naskytne. Každý, kdo je ochromen nějakou bolestí, ať už přímo nějakou životní tragédií, ztrátou nebo i dlouhá léta starým traumatem, potřebuje nyní pomocnou ruku, a to i ti, kdo se zdají být nejsilnější a kdo zdánlivě nikdy pomoc nepotřebují. Potlačené emoce a vlastní životní energie v našem nitru nám nyní ukazují svou sílu, obdobně jako voda při povodni, jako vítr při hurikánech, jako oheň při požárech nebo země při zemětřesení. Je to vlna energie, kterou nelze ovládat. A právě proto přišla – abychom se přestali neustále snažit všechno kontrolovat a řídit, pořád něco řešit, pořád něco rozebírat, pořád se za něčím honit. Věci, které nás srážejí na kolena, nás mají naučit prostě být a uvědomit si, že žijeme. Že žijeme i bez toho, abychom pořád něco dělali, řešili, rozebírali, vyhledávali rozptýlení pozornosti a vyžadovali ujištění nebo důkazy lásky a bezpečí ze strany druhých lidí nebo vnějších okolností. Jsme velmi milováni a vždy jsme chráněni, ale necítíme to, protože v sobě nosíme celé tuny potlačených emocí – potlačené pocity zahanbení, viny, hněvu, hořkosti, ukřiděnosti, nemilovanosti, lítosti, strachu a mnoha dalších. Všechny tyto pocity, které zůstaly v nás, ovlivňují vše, co děláme, i to, jak se cítíme, bez ohledu na to, co zrovna prožíváme. Právě kvůli nim se cítíme neustále nešťastní a nespokojení, i když lidé v našem okolí dělají všechno pro to, aby nás potěšili, a i když všechno vychází tak, jak jsme si přáli. Právě kvůli nim se neustále bojíme, i když zrovna není v našem životě nic, co by nás nějak ohrožovalo. Právě kvůli této hluboké studně bolesti se cítíme neustále zranění, přestože podmínky v našem životě nás přímo vybízejí k radosti, lásce a štěstí. Vnější okolnosti, – kromě toho, že si je přitahujeme svou energií -, jinak vůbec nesouvisejí s našimi pocity; tzn. vnější okolnosti neurčují, jak se cítíme, nejsou pravou příčinou. Mnohé z našich pocitů pouze setrvávají dlouhý čas (mnohdy ještě ze samotného dětství) v našem nitru, a bez ohledu na to, zda máme v životě příznivé nebo nepříznivé období, hluboko uvnitř cítíme tytéž pocity. Pokud jsme se například cítili odmítnutí a nemilovaní, pak potkáme-li někoho milujícího, stejně se nebudeme cítit milovaní, nebudeme se cítit hodni jeho lásky a vnitřně budeme jeho lásku odmítat… a potkáme-li naopak někoho nemilujícího, prohloubíme si svou starou ránu a utvrdíme se v tom, že opravdu nejsme hodni lásky. Přitom vůbec nezáleží na tom, koho jsme potkali – cítíme se nemilovaní, protože takový pocit jsme v sobě zadusili. Obdobné je to i v případě dalších emocí a oblastí. Je třeba se podívat dovnitř, otevřít stavidla a celé to moře emocí prostě vypustit.
Naše ego nemá rádo, když něco nemá pod kontrolou. Nemá rádo, když se nebojíme. Nemá rádo, když se léčíme a překonáváme omezení, která nám vnutilo. Vždy se nám snaží bránit ve změnách a straší nás, že nám něco ublíží, když uděláme něco jinak, když něco nebudeme mít pod kontrolou, když s námi nebude někdo souhlasit apod., a nachází pro nás mnohé a mnohé další výmluvy a argumenty. Energie, která je tak silná, že překoná i tak zatvrzelé ego, je přesně to, co nás může osvobodit od věčného topení se ve svém vlastním vnitřním moři. Jedině energie, kterou nebudeme schopni ovládnout, může pustit ven na svobodu to, co my, resp. naše ego, naše nižší já, zadržuje uvězněné uvnitř, jen aby nám to náhodou nějak neuškodilo. Jedině taková energie, ze které se nám zamotá hlava, nám může pomoci překonat nekonečnou nikam nevedoucí snahu všechno řídit hlavou. Je to jako proud vody, který nás prostě sebere, ať chceme nebo ne. Prožíváme-li něco takového v životě, pak nám naši andělé chtějí říci, že je naprosto v pořádku a úplně bezpečné se tomu poddat… a nechat tento proud dělat svou práci. Cítíme-li silné emoce, nechme je jít. Udělejme si čas na sebe. Buďme konečně sami se sebou a pohlédněme svým skutečným pocitům do tváře. Může být šokující zjistit, že naše skutečné pocity jsou úplně jiné, než jaké jsme mysleli, že jsou. Můžeme zjistit, že jsme plni nenávisti, přestože jsme věřili, že jsme plni lásky a vlídnosti. Můžeme zjistit, že věci, o nichž jsme byli přesvědčeni, že jsme je dávno překonali, jsou stále stejně živé jako tenkrát, když se udály… a že je prostě NEMÁME za sebou. Můžeme zjistit, že vůči někomu nebo něčemu chováme city, které náš rozum považuje za absolutně nepřípustné a které jsou pro nás synonymem hrůzy. Můžeme zjistit, že si přejeme něco úplně jiného, než jsme si celou dobu namlouvali. A všechna tato zjištění, která odporují rozumu, byla z velké části potlačena do pozadí právě proto. Máme strach ze všeho, co náš rozum neodsouhlasil. Máme strach nechat se ovládnout něčím, co nemáme pod kontrolou, ať už jsou to naše vlastní emoce, nebo třeba situace v našich životech. Rozum nenávidí, když něco nemá pod kontrolou, protože to má spojeno s ohrožením a nebezpečím. Naši andělé nám však pro tento čas vzkazují, že je úplně v pořádku a bezpečné to udělat. Jsou neustále s námi. Vidí, co potřebujeme, a vidí, kam směřujeme. Vědí, že nám to pomůže. Kdyby to tak nebylo, dali by nám vedení jiným směrem, k jiným věcem a jiným rozhodnutím. Nyní si ale přejí, abychom dali sami sobě svobodu prožít si to, co jsme tolik potřebovali a co se takovou dobu hlásí o naši pozornost někde z hlubin naší duše. Naše duše si zaslouží, abychom jí dali slovo. Naše city si to zaslouží. Naše myšlenky si to zaslouží. Naše tělo si to zaslouží. MY si to zasloužíme. Jsme hodni toho, abychom sami sobě dopřáli tu pozornost, kterou si tak dlouho odmítáme dát. Jsme hodni toho, abychom přestali mít strach ze svých vlastních pocitů. Naše pocity nám nic neudělají. Přestože mnohdy můžeme mít dojem, že nás zničí, když je pustíme ven, není to tak. Naše pocity jen touží být procítěny, uznány a propuštěny ven. To je všechno. Nic víc, nic míň, jen toto. A z toho nemusíme mít strach.
Dovolme svým andělům, ať už těm na Nebesích nebo těm na Zemi, aby se o nás postarali. Řekněme si o jejich pomoc a vedení, nevíme-li, jak své emoce pustit nebo jak se zbavit strachu z toho, že je nemůžeme ovládnout. Oni nám pomohou. Často i prostřednictvím náhlých událostí, symbolů, slov a jiných věcí ve vnějším světě, které v nás tyto emoce spustí. Jakmile se ale spustí, nechme je jít. Je to úplně v pořádku. Naše lidskost je tvořena i naší schopností cítit a není nic špatného na tom být naprosto otevření a poddat se svým citům. Na svět jsme nepřišli pro to, abychom byli sochami vytesanými z kamene. Nikdo z nás nevydrží pořád přehlížet a potlačovat své pocity, už proto, že je nám to nepřirozené. A všechny tyto změny, které k nám nyní přicházejí, jsou právě tím, co nám pomůže rozpustit náš vnitřní led, všechny zamrzlé emoce, které nás uvnitř tolik studí, aby nás mohla nově prozářit a zahřát vřelá láska, radost a štěstí. ♥
 
– Magda
* * *
Pro výklad používám Tarotové karty strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Vybírám tři karty, které nejsou chronologicky řazeny, všechny platí souběžně pro celý týden a vzájemně se svými významy doplňují. Společně nám přibližují ladění tohoto období. Při čtení výkladu sledujte i své pocity, myšlenky, vize či slova, která vás přitom napadnou, neboť představují doplňující andělské vedení konkrétně pro vás a vaši situaci.
 
První kartou pro tento týden je Desítka Činu, která symbolizuje velkou tíhu, často větší, než můžeme unést. Obvykle znamená, že jsme si něčeho nabrali příliš a že se máme zbavit přebytečných břemen. To znamená roztřídit své povinnosti a úkoly na prioritní a ty, které mohou počkat, a věnovat se pouze tomu, co je skutečně neodkladné. Zároveň symbolizuje také možné zdravotní problémy, které jsou zapříčiněny stresem.
S ohledem na poselství andělů pro tento týden je to karta tíhy léčivé – tíhy emocí, která je tak velká, že proti ní už nemůžeme nadále bojovat a poddáváme se jí, ať chceme či nikoli. Naše emoce nám však neublíží, jen je potřebujeme procítit a uvolnit, abychom se jejich tíhy zbavili. Pokud si dovolíme tyto city nechat proudit a dopřejeme si péči, kterou potřebujeme, dosáhneme velké úlevy a uzdravení, jak duševního, tak i fyzického. Karta rovněž říká, že si máme nechat pomoci od druhých, a tak, ať už v souvislosti s citovou oporou nebo jinou, si nechme pomáhat od druhých, zvláště pokud jsme dávali sami sebe a své city vždy až na poslední místo za všemi ostatními lidmi, jejich city a také našimi povinnostmi. Naše pocity jsou nyní prioritní. Když je uvolníme a dovolíme si je osvobodit, bude to investice jak do našeho štěstí, tak i do energie, kterou budeme moci následně využít k pozitivním změnám v životě, ke konání potřebných úkolů i k samotnému lepšímu prožívání.
Druhou kartou je Pětka Činu. Toto je karta různých překážek, výzev a konfliktů. Vyzývá nás k tomu, abychom byli asertivní a nebáli se stát sami za sebou a svými potřebami. Může to třeba znamenat i to, že se nemáme bát chtít čas pro sebe bez ohledu na protest svých blízkých, např. rodiny, která očekává naši neustálou pozornost a péči a zapomíná, že i my jsme lidé, kteří mají své potřeby. Prožíváme-li nějaký vnější konflikt, máme mít důvěru v sebe a v to, co cítíme jako správné, a stát sami za sebou. Dopřejme si oporu, kterou potřebujeme. Zároveň si také dobře vybírejme, co budeme řešit a co nikoli. Ne všechno, co se zdá být „strašně důležité“ je skutečně tak důležité. Nepřivádějme si do života zbytečné drama.
V souvislosti s citovým laděním tohoto týdne je to karta, která naznačuje rozpor mezi naší myslí a naším srdcem. Naše mysl protestuje proti všemu, co se nedá ovládat, a city k takovým věcem patří, zvláště když jsou naprosto nelogické a z rozumového hlediska mnohdy i nepřijatelné. Tady však vůbec není podstatné, co o našich citech soudí rozum, ať už náš nebo cizí. Jde o city samotné. O city, proti kterým nemá smysl bojovat. O energii, která je vytáhne ven, ať se nám to jakkoli nelíbí. Je to karta symbolizující vnitřní rozpor, který můžeme při tom všem dění cítit. Pětka je však také číslo změn, a tak mějme svá srdce otevřená, i když se rozum brání, jak jen může. Je to změna napomáhající nám k naší vnitřní svobodě… a tím i vnější, protože zbavíme-li se svých vnitřních zábran a překážek v prožívání štěstí, začnou mizet i zábrany a překážky v našem vnějším životě jako reakce na naše vnitřní změny.
Třetí kartou pro tento týden je Vnitřní síla. Je to karta, která nám jasně říká, že máme na to, abychom to všechno zvládli a prošli tímto obdobím i vlastními změnami jako vítězové. Je to karta zdravé síly – žádné agrese, žádného nátlaku, žádného spěchu. Je to karta jemné síly, která je nám hluboko v nitru naprosto přirozená a jejímž prostřednictvím zvládáme i věci, o kterých bychom nikdy neřekli, že bychom je zvládnout mohli. Situace, které nyní prožíváme, včetně propouštění našich potlačených citů na svobodu, patří mezi tyto věci. Neexistuje nic, co bychom ve svém životě nemohli zvládnout. A i pokud něco nezvládáme sami, vždy dostaneme prostředky a pomocníky, s nimiž to zvládnout můžeme. Vesmír nám vždy zajistí všechno, co potřebujeme, když si dovolíme plynout s proudem. Mějme při tomto procesu důvěru sami v sebe. Věřme si, že to dokážeme. Věřme si, že to zvládneme. Mějme se sebou soucit a nebuďme na sebe tvrdí. Nesuďme se, nesuďme své pocity ani myšlenky. Nechme je prostě být. Nechme sami sebe prostě být. Není to nic špatného, není to nic nezodpovědného, ani nás to nijak neohrozí. Naši andělé by nás nikdy nevedli k ničemu, co by nás mohlo ohrozit. Mějme tedy důvěru a využijme svou vlastní sílu, o níž mnohdy ani nevíme, že ji máme, k pozitivní proměně svého života… která začíná uvnitř nás.
SHRNUTÍ
Přetížení v jakékoli formě, které nyní pociťujeme, je pro nás jen dalším pomocníkem a popostrčením na naší cestě ke štěstí a osvobození. Ať nás tíží cokoli, nyní je načase učinit to, co potřebujeme, aby se nám ulevilo. Může to znamenat dopřát si čas na vyplakání, vyvztekání nebo jiný léčivý proces, který nám pomůže dát průchod svým emocím. Podstatné při tom je, že nebudeme pracovat s hlavou. Některé emoce jsou natolik silné, že nám ani zapojit hlavu nedovolí. Ale to je v pořádku. V tomto období ano. Přestože se může zdát být jakkoli nerozumné to, co cítíme, důležité je pouze to, abychom své city zase nepotlačili, ale nechali je naopak vyjít ven, i když se jich bojíme. Můžeme požádat své anděly, aby dohlédli na naše bezpečí při tomto procesu. Budeme možná velmi křehcí, a tak buďme k sobě hodní a ohleduplní. Teď není čas na to řešit jiné lidi nebo nějaké problémy, protože ty jsme řešili už dlouho a nyní jsme na řadě my sami a naše city. Je úplně v pořádku dopřát si tuto péči.
Máme mít na paměti, že všechno zvládneme, i když si to třeba nemyslíme nebo nám to tak nepřipadá. Nechat se zahltit emocemi je pro náš rozum něco jako horor. Ale ve skutečnosti je to jemný a léčivý příběh plný dobrých změn, které ústí ve šťastný konec. V tomto příběhu není třeba hrát si na hrdiny. V tomto příběhu je naprosto nepodstatné, že jsme zranitelní, že pláčeme, že si nevíme rady, že si připadáme ztracení a že ničemu nerozumíme a nevíme, co máme dělat. V tomto příběhu nejsme proto, abychom někoho nebo něco zachraňovali nebo abychom něco dokazovali. Je to příběh léčení. Při léčení není třeba ničemu rozumět ani něco dělat. Léčení prostě prožíváme.
A v tomto období je prožívání samotné to jediné, na čem záleží. Dát průchod svých emocím. Dovolit si se otevřít. Dovolit si být sami sebou – ale opravdu sami sebou – i s tím, co náš rozum odsoudil a schoval hluboko do zaprášeného sklepa našeho srdce, aby to nebylo vidět, protože to „není hodno“ někoho jako jsme my. Je to příběh o lidskosti v celé své přirozenosti, křehkosti a symbolické nahotě. Je to o tom, kdo skutečně jsme, když nemáme nasazeny všechny ty masky neporazitelných hrdinů, silných a hrdých, kteří vždycky všechno vědí, vždycky mají na všechno sílu a nikdy se ničeho neleknou; všechny ty masky, které si na základě rozumovýchúvah nasazujeme, protože je logicky považujeme za žádoucí. Tento čas nebude logický. Naše cítění není logické. Ani život není logický. Přestože má v našem životě logika své místo, není životu nadřazená, není jeho vládkyní. Rozum nespadá do logiky. Logika a logické věci tvoří jen úzký zlomeček všeho, o čem život je. Nelogických věcí je mnohem víc. Ale není třeba se jich bát. Jsou jen prostě jiné. Nedají se ovládat, ale nijak nás přitom neohrožují – podobně jako logika a potřeba mít vše pod kontrolou nás nijak nechrání. Nemusíme se vůbec stydět za to, že cítíme a děláme nelogické věci. Jsme lidé. A potřebujeme přijmout, že naše city, třebaže sebevíc nelogické a NEROZUMNÉ, jsou součástí naší lidskosti a naší přirozenosti zrovna tak jako náš rozum, který pořád všechno chce řídit a rozebírat. City nelze posuzovat rozumem. Nelogické věci nelze řešit logikou. Naše city budou prostě proudit a my jim to potřebujeme dovolit. Potřebujeme si dopřát péči, kterou jsme si tak dlouho odmítali dát ze strachu, že bychom to nezvládli a neustáli. Potřebujeme konečně povolit a netlačit na sebe. Potřebujeme se uvolnit a dovolit si nebýt největší hrdinové. Potřebujeme si konečně uvědomit, že JE NAPROSTO V POŘÁDKU NEBÝT DOKONALÍ.
Zvládneme to! Karty pro tento týden jasně říkají, že ať už pociťujeme sebevětší tíhu a máme jakkoli velký odpor vůči změnám, máme na to, abychom je přijali a toto léčení podstoupili. Někteří z nás do tohoto procesu již vstoupili, jiní ještě nikoli. Některým může toto léčení zabrat několik dní, jiným zase více. To však není podstatné. Podstatná je svoboda našich citů a jejich bezpodmínečné přijetí coby své součásti, jako sebe samých. Jejich potlačování, popírání a stydění se za ně je stejné jako bychom potlačovali, zapírali a styděli se sami za sebe. Potřebujeme milovat své pocity. Je jedno, že jsou nelogické. Je jedno, že jsou nerozumné. Je jedno, že jsou nepochopitelné. Jsou naše a my je potřebujeme uznat. Když je uznáme a procítíme, zbavíme se svého strachu z nich, a ony zase přestanou ovládat naše jednání a vnímání, protože nebudou mít potřebu na sebe upozorňovat. Náš život se začne měnit a spolu s ním také naše okolí, naše prožitky a vše, co si budeme nadále přitahovat. Přestože se může zdát, že „nějaké vybrečení se“ nemůže ovlivnit to, abychom měli lepší vztahy, více peněz, lepší zdraví nebo něco dalšího, ve skutečnosti je právě podceňování pocitů jednou z hlavních příčin našich problémů. Berme to tedy jako velkou a důležitou investici, která se nám bude navracet v mnoha formách, a to nejen nyní, ale i v budoucnosti, protože už si nebudeme přitahovat a vytvářet problémy, které jsme si dosud přitahovali a vytvářeli kvůli potlačeným pocitům.
Buďme k sobě upřímní a přiznejme si VŠECHNO, co cítíme, i jak to cítíme. Je úplně jedno, co řekne náš rozum, protože na něm teď nezáleží. Rozumu jsme možná dávali slovo až příliš. Tak si nyní dopřejme čas pro sebe samé a nechme rozproudit svou energii. Velkou pomocnicí pro nás přitom může být i příroda – kameny, zvířata, rostliny a čerstvý vzduch, procházka bosýma nohama po trávě, dotek kmene stromu, pozorování třpytivé vody v řece, naslouchání zpěvu ptáků nebo sledování motýlů, kteří se v tomto období hojně klubou ze svých kukel. I my jsme takovými motýly. Nacházíme se ve fázi před zakuklením. Nevíme, co se stane, nevíme, jak se to stane… ale víme, že je to důležité, abychom dostali křídla 
 
* * *
zdroj: andelskydenik.blogspot.cz
Děkujeme
svět zázraků

Setrváním na těchto stránkách souhlasíte s použitím cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close