Proud hojnosti života

Jak víme, není to jen zlato, co se třpytí. Odjakživa slýcháme, že peníze nejsou všechno, že skutečné dary v životě si za peníze nekoupíme a že kdo se žene za penězi, obvykle končí nešťastný. Stačí se podívat do leckterých pohádek, v nichž byli lidé toužící jen po penězích potrestáni a skutečným hodnotám naučeni, zatímco ti, kdo kráčeli po své cestě s dobrým srdcem, vědomi si toho, co je opravdu důležité, nakonec dostali princezny, království a spoustu dalších věcí jako odměnu za svou moudrost. Inu, je pravda, že peníze nejsou všechno a že samy o sobě by neměly být naším cílem, jsou však důležitým prostředkem, který nám napomáhá se ve svém životě realizovat. Je třeba si uvědomit, že není nic špatného na tom peníze chtít a potřebovat je. Mnoho lidí, často duchovně naladěných, se k financím staví s odporem, jako k něčemu nečistému a špatnému, na čem podle jejich morálních přesvědčení doopravdy nezáleží. Jenže žijeme ve světě, v němž peníze potřebujeme, ať už se nám to líbí nebo ne. Každý z nás potřebuje jíst, mít střechu nad hlavou, dostat se nějak do práce atd. – a za to všechno se platí. Platit za věci a za služby lidem, kteří je pro nás dělají, je přitom hezké. Vyjadřujeme jim svými penězi úctu a dáváme jim najevo, že si jejich práce vážíme. Obdobně pak také my, když něco pro druhé tvoříme nebo jim nějak sloužíme, můžeme očekávat obdobnou formu úcty od druhých. Nemusí to být vždy peníze. Co je důležité, je zákon rovnováhy mezi dáváním a přijímáním. Nezáleží na formě, v jaké něco dáváme či přijímáme, ale zda jsou tyto dva aspekty rovnoměrně vyvážené. Pokud jde o peníze, vskutku slouží pouze jako dohodnutý prostředek směny. Zaplatíme nájem a nájemník nám poskytne bydlení. Sám pak za získané peníze zaplatí třeba školku svým dětem, a tedy zaplatí za službu, kterou jemu i jeho dětem prokazují učitelky. Peníze takto proudí světem, přicházejí a odcházejí, a je to tak zcela v pořádku. Je to neustálý koloběh, který přirozeně funguje a naplňuje potřeby všech, neklademe-li do tohoto proudu hojnosti sami překážky svým smýšlením, postoji a naladěním. Vyzařuje-li z nás pocit chudoby, chováme-li k hojnosti odpor, závidíme-li druhým – což pramení z domněnky, že se jim dostává něčeho, co sami nedostáváme – nebo odmítáme cokoli dobrého přijímat, pak se v našem životě může hojnost v jakékoli podobě udržet jen těžko. Sami jsme přitom těmi, kdo hojnosti brání přijít nebo se u nás udržet. Jsme to my, kdo má pod palcem naši energii, nikoli vnější podmínky nebo osud. Když si toto uvědomíme a převezmeme zodpovědnost za to, co z nás vyzařuje a co od nás hojnost odpuzuje, můžeme na tom zapracovat a svou energii změnit tak, aby byla pro hojnost přitažlivá. Pak k nám proudí nejen peníze, ale i spousta věcí, které potřebujeme a které bychom si za peníze koupili. Ne vždy dostáváme hojnost ve formě peněz – můžeme dostat přímo to, co jsme si za ně chtěli koupit.

Vesmír se přirozeně stará o potřeby všech živých bytostí a dal lidem všechno potřebné, aby zajistili rovnováhu mezi dáváním a přijímáním jak ve svých životech, tak i ve světě a společnosti. Všeho je dostatek pro všechny. Kdykoli někdo strádá, někde existuje člověk, který může strádajícímu pomoci. Nemusíme o tom ani vědět, ale můžeme být pro někoho velmi důležití, protože máme něco, co tento člověk potřebuje – a jsme-li ochotni to poskytnout, Vesmír vždy zařídí, aby se to k němu dostalo. Tomu můžeme napomoci i prostřednictvím modliteb a následováním vnitřního vedení.

Mnozí z nás jsou velmi štědří a rádi dávají, ale zapomínají na to, že sami potřebují přijímat to, co je pro ně důležité. Je to jako kdybychom se snažili pouze vydechovat, ale už se nenadechovat. Na přijímání není nic špatného, často si však tento aspekt pleteme se sobectvím nebo hamižností, kterým se chceme vyhnout. Je to ale jednoduché – chceme-li pomáhat světu a přinášet mu ze sebe to nejlepší, musíme se v první řadě postarat o své tělo a svou duši, abychom ze sebe vydali opravdu maximum svého dobra. Dokud se budeme plácat v osobním nedostatku a řešit vlastní přežití, těžko budeme moci pomáhat dalším, kteří by z našich aktivit měli prospěch, jen kdybychom si dovolili přijímat to, co potřebujeme, a mohli díky tomu bez starostí vykonávat své poslání.

Peníze jako prostředek směny, kterým vyjadřujeme hodnotu věcí nebo služeb, jsou v podstatě nositeli energie hodnoty. A jestliže jsou peníze energií hodnoty, pak, přejeme-li si je do svého života přitáhnout a udržet si je v něm, musíme sami vyzařovat energii hodnoty. Budeme však na Vesmír působit jako hodnotní, když se sekýrujeme, shazujeme nebo se necháváme ponižovat druhými? Budeme vyzařovat energii hodnoty, když cenu vlastního díla srážíme na minimum? Vyzařujeme energii hodnoty, když se necítíme hodni něčeho lepšího? Vyzařujeme energii hodnoty, když pochybujeme o tom, že se nám něco podaří, nebo když pochybujeme o samotném Vesmíru a jeho moci? Budeme vyzařovat energii hodnoty a cennosti, když se podceňujeme?

Právě “pod-ceňování” je v jádru většiny problémů s financemi. Je jedno, v jaké podobě ho projevujeme. Nejčastěji je to podceňování sebe samých, svých schopností, své hodnoty, svého vzhledu, svých možností a také podceňování Vesmíru. Kdykoli si děláme starosti a bojíme se, podceňujeme Vesmír i sami sebe. Jak bychom nemohli být schopni udělat něco, co přitom cítíme, že udělat máme? Proč by nás k tomu Vesmír vedl, kdyby to nebylo v našich silách? A proč by nám neměl laskavě dávat všechno, co ke svému poslání potřebujeme? Ať už je to dostatek sebevědomí, láskyplné vztahy, dostatek dobrého jídla, harmonický domov, vzdělání, rada nebo cokoli jiného, veškerá hojnost je nám vždy k dispozici a přirozeně k nám plyne, ale my, jako lidé se svobodnou vůlí, máme ve své moci tento proud nabourávat a bránit mu ve volném proudění svými myšlenkami, naladěním, volbami a postoji – a naneštěstí toho hojně využíváme.

Svůj vlastní nesmírný talent na zhmotňování a přitahování můžeme vidět všude kolem nás. Všechno, co tak nesnášíme, nás tak ochotně následuje na každém kroku! Všechno špatné, čemu tak ochotně věříme, že je pravda, se nám děje znovu a znovu, jak z nás sálá energie myšlení, jež to k nám všechno vítá! Vždyť je to úžasné! Dokážeme k sobě přitáhnout tolik negativních věcí! Slouží nám jako důkaz naší moci – toho, jak ohromnou moc máme nad svou přitažlivostí! A byť jsme si dosud přitahovali věci nežádoucí, nyní, s vědomím, že zákon přitažlivosti funguje, můžeme začít vědomě měnit svou přitažlivost na energie, které si přejeme a které jsou nám příjemné.

Neznamená to, že se lusknutím prstu všechno obrátí – všechny změny potřebují čas, než se zaběhnou, a tak se pravděpodobně budeme s negativními jevy nadále setkávat, avšak ve stále menší míře, zatímco ty pozitivní začnou převažovat. Okolní svět pouze odpovídá na náš vnitřní svět. Když si tuto vzájemnou vazbu uvědomíme, můžeme skrze změnu ve svém nitru změnit svou přitažlivost, a tím i to, co si k sobě přitahujeme – a co utváří náš svět vnější.

Jsme v tomto smyslu velkými tvůrci a máme v rukou velkou moc. Jsme schopni přitahovat a nadále šířit tolik energie! Je jen na nás, kdy se rozhodneme změnit druh energie, který zprostředkováváme. Sami pomáháme utvářet náš osobní i společný svět, a to jak svými činy, tak svou energií.

Vesmír nás nekonečně podporuje a posílá nám všechno, o co si svou energií říkáme. Je mu jedno, co to je; pošle nám to. Je-li to pozitivní, těší nás to a tuto krásnou energii šíříme dál. Je-li to negativní, slouží nám to jako signál, že někde v nás a naší energii je něco, co je třeba změnit. Místo abychom šířili dál negativitu, rozhodněme se vzít danou situaci jako informaci, již můžeme využít k pozitivní změně vlastní přitažlivosti.

Protože máme svobodnou vůli, která je Nebesy respektována, nemohou nám seslat ani hojnost, jestliže se někde uvnitř svobodně rozhodujeme cítit se špatně a prožívat strádání. Hojnost přitom proudí neustále a zcela přirozeně – jsme to my, kdo jí staví do cesty překážky. Hojnost je jako potok v dokonale hladkém korytu – a my jsme ti, kdo do ní hází balvany ve formě myšlenek a přesvědčení založených na nedostatku, ve formě strachu, nedůvěry a pochybností, ve formě odmítání přijmout cokoli dobrého nebo postoje plného odporu k penězům (či lásce aj.) Hodíme-li do potůčku balvan, který jeho proud zatarasí, voda ho obteče. Bude proudit dál, ale ne za ním. Bude-li to menší kámen, voda sice poteče, ale rozhodně ne bez problémů. Místy se zvíří a zpění a její proud se zbrzdí. A úplně stejně fungují naše myšlenky, pocity, postoje, slova a činy týkající se hojnosti. Jsou-li silné, mohou proud hojnosti od nás úplně odpudit. Jsou-li méně silné, hojnost naším životem proudí, ale problematicky a pomaleji.

V tomto smyslu hojnost není něco, čeho bychom měli dosáhnout, ale něco, co je třeba umožnit. A to odstraněním bloků, které jejímu přirozenému proudu brání. Tedy všechno to, co neodráží energii hodnoty. Pocity viny, pochybnosti, výčitky, ukřivděnost, zahořklost, negativní přesvědčení, nepřejícnost, závist, mučednický postoj, odpírání si dobra, neochota následovat intuici, sebesabotáž, odpor k financím (či lásce aj.) nebo bohatým (zamilovaným aj.) lidem… Nosíme v sobě spoustu energií, které od nás hojnost odpuzují. V podstatě vyzařujeme do Vesmíru: “Nejsem hoden/hodna toho, co chci!” a Vesmír nemá na výběr, než nám dát, o co si říkáme. Zažíváme pak přesně takové situace, jež nám potvrzují a zpětně posilují naše přesvědčení a energii nedostatečné hodnoty. Nemáme dost peněz, nemáme hodnotné vztahy, nejsme dostatečně ohodnocováni a oceňováni. V každém okamžiku je však v našich silách tyto námi vytvořené skutečnosti změnit. Vesmír čeká jen na nás, až ze svého potoku hojnosti vyházíme balvany svých myšlenek, pocitů, postojů, slov a protichůdných činů. Již vidíme, jak ochotně nás podporuje, když nám posílá hojnost všeho negativního, co jsme si v sobě tak přesvědčivě vypěstovali. Věřme tedy, že nás podpoří stejně mocným způsobem i poté, co změníme svou energii tak, aby byla přitažlivá pro to, co si tolik přejeme.

Uveřejněno s laskavým svolení Magdy Techetové.

V případě, že máte zájem o zasílání novinek z našich stránek, můžete vyplnit následující údaje: